Svrab (scabies)

Odhaduje se, že svrabem je každý rok na celém světě postiženo 200 až 300 milionů lidí. Epidemie svrabu se objevují obvykle v dlouhých cyklech, s intervaly přibližně 15–20 let mezi epidemiemi. 

Důležité informace o svrabu najdete přehledně na informačním letáku Státního zdravotního ústavu (odkaz vede na PDF soubor, 1.7 MB).

Výskyt

Svrab je rozšířený na celém světě bez ohledu na socioekonomický stav, etnikum a hygienické návyky, ale více se vyskytuje především v tropických oblastech s vysokou hustotou obyvatel, zejména v Africe, Jižní Americe, Austrálii a jihovýchodní Asii. Vysoký výskyt souvisí s chudobou, špatným nutričním stavem, bezdomovectvím a nedostatečnou hygienou. Světová zdravotnická organizace WHO zařadila svrab v roce 2017 mezi další opomíjené nemoci.

Hlášené počty případů nevyjadřují skutečnou epidemiologickou situaci vzhledem k různému přístupu ke sledování svrabu v jednotlivých zemích a onemocnění je tedy pravděpodobně často podhlášeno. Například v České republice patří svrab mezi povinně hlášená onemocnění, v sousedním Německu se tyto případy nehlásí. 

V bývalém Československu byly zaznamenány ve dvacátém století dvě epidemie svrabu, a to během 1. a 2. světové války. Další dvě epidemické vlny svrabu byly registrovány v posledních desetiletích s prvním vrcholem v roce 1970, kdy bylo hlášeno 15 069 případů onemocnění (153 případů/100 000 obyvatel) a dalším v roce 1993, kdy bylo registrováno 14 104 případů onemocnění (136 případů /100 000 obyvatel). Od roku 2021 onemocnění narůstá; v roce 2022 bylo hlášeno 5 276 případů (50,2 případů /100 000 obyvatel).

Obrázek 3: Svrab na pravé ruce a zápěstí. (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1891004)

Léčba

Terapie svrabu je lokální nebo celková. K lokální terapii svrabu se používají antiskabietika, tedy masti a krémy s obsahem látek, které zákožky zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat důkladně na celé tělo, od krku dolů. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat. Proto je nutné přípravek nanést tak, aby působil na zákožky přímo, kontaktně. U mladších dětí je třeba natřít i obličej a vlasatou část hlavy. Po namazání celého těla se ruce neumývají. 

Léčebnou kúru je nutno podstoupit opakovaně, přípravky se aplikují 1× za 24 hodin obvykle tři po sobě následující dny; jednorázová aplikace nestačí. Během jedné léčebné kúry je nemocnému doporučeno se nemýt. Po každé kúře je nutno se vykoupat, vyměnit prádlo a povlečení a všechno prádlo opět vyvařit nebo ošetřit doporučeným způsobem. 

Je důležité současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, přestože nemají klinické obtíže. 

I když jsou zákožky po terapii zničeny, příznaky mohou přetrvávat i několik týdnů po ukončení léčby.

Epidemiologická opatření: 

• všechny intimní domácí a sexuální kontakty za poslední měsíc je nutné ošetřit stejným způsobem;
• při výskytu svrabu v kolektivních zařízeních, zejména zdravotnických, je na místě izolace pacienta po dobu trvání léčby, individualizování osobních pomůcek, bariérový způsob ošetřování;
• v kolektivních zařízeních zajistit papírové ručníky na ruce;
• při výměně prádla je nutná správná manipulace s použitým prádlem a oděvy, při manipulaci s prádlem používat osobní ochranné pomůcky včetně rukavic; 
• všechno osobní, ložní prádlo včetně ručníků je nutné vyprat a vyvařit nebo alespoň důkladně přežehlit žehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu; 
• věci, které není možné vystavovat vysoké teplotě (nezapomenout na boty, bačkory, pantofle), je nutné skladovat několik dnů (3–7) v uzavřených plastových pytlích, případně vystříkat vhodným insekticidním prostředkem dle pokynů výrobce a pevně na několik hodin uzavřít;
• postele důkladně vyluxovat, matrace rozložit, vystříkat insekticidním prostředkem, nechat vyschnout;
• krémy, masti nebo lotiony užívané pacientem je nutné zničit, protože roztoči v nich mohou přežívat až 7 dní;
• povinné hlášení nemocných; onemocnění hlásí diagnostikující lékař orgánu ochrany veřejného zdraví, tedy epidemiologovi. 

Další důležité informace

Inkubační doba: Její délka závisí na úrovni osobní hygieny a na případném předchozím onemocnění. U lidí bez předchozího onemocnění se první příznaky, tedy svědění, objevují za 2–6 týdnů po kontaktu. U osob s vysokou úrovní hygieny bývá inkubační doba delší. Při opakované infekci je inkubační doba kratší; příznaky onemocnění se objevují již 1–4 dny po expozici.

Původce: Původcem onemocnění je roztoč Sarcoptes scabiei var. hominis (zákožka svrabová). 

Zdroj: Zdrojem onemocnění svrabem u lidí je výhradně napadený člověk.

Přenos: Svrab se obvykle přenáší přímo, například při těsném kontaktu s kůží nemocného člověka, zvláště při pohlavním styku, v teplém prostředí na lůžku, při spaní v jedné posteli, nebo nepřímo, zejména kontaktem s kontaminovaným ložním prádlem, ručníky nebo nošením oděvů, které používal nemocný. K šíření onemocnění napomáhá nízká hygienická úroveň, promiskuita a pobyt v institucích (např. ubytovny, noclehárny, léčebny pro dlouhodobě nemocné, nemocnice, psychiatrické léčebny, ústavy sociální péče). Rizikové jsou zejména prostory, kde se často a rychle střídá velké množství lidí bez možnosti dostatečného úklidu a výměny ložního prádla. Problematické z hlediska možného přenosu jsou oděvy a prádlo, které se nedají prát na vyšší teploty než 40 °C.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Nakažlivost pacienta se svrabem trvá, dokud jsou v jeho kůži přítomny živé zákožky a vajíčka parazitů. Končí po řádně provedené protisvrabové kúře a po všech důkladně provedených hygienických opatřeních, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy či opakované nákaze. Lidé, kteří již svrab prodělali, jsou více vnímaví k opakovanému onemocnění. Lidé se sníženou imunitou jsou náchylnější k silné nákaze. Mezi hlavní faktory šíření svrabu patří přelidnění, sociální intimita, migrace populace, nízká hygienická úroveň, podvýživa, imunologické faktory, zejména snížená imunita, a pobyt v institucích.