Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

„Stresové hormony“ je lidové označení pro hormony, které se do krevního oběhu uvolňují ve stresových situacích, tedy v rámci poplachové reakce (angl. fight-or-flight response). Příklady stresových situací jsou vážná onemocnění, vysoká tělesná zátěž (např. ve výkonnostním sportu), smyslové přetížení (např. velký hluk), duševní trauma apod. Skupina stresových hormonů není definována zcela jednoznačně, protože ve výše popsaných situacích se uvnitř těla odehrávají různé procesy. Odborníci se však víceméně shodují na tom, že nejdůležitějšími stresovými hormony jsou kortizol, adrenalin a noradrenalin. Viz také hormony, katecholaminy, poplachová reakce.

Stresová inkontinence moči je typ inkontinence moči, při níž dochází k nechtěnému úniku moči při různých činnostech souvisejících se zvýšením nitrobřišního tlaku (např. zvedání břemen, kašel, smích, kýchání, tělesná aktivita, změna polohy apod.). Při léčbě někdy mohou pomoci Kegelovy cviky. Viz také inkontinence, inkontinence moči.

Posttraumatická stresová porucha neboli PTSD (zkratka pochází z anglického názvu posttraumatic stress disorder) je forma úzkostné poruchy, která je způsobena stresující nebo traumatickou životní událostí. Mezi časté rizikové faktory PTSD patří: sexuální nebo fyzické zneužívání v raném věku, traumatické zážitky z válečného konfliktu, prožití vážné nehody, požáru, teroristického útoku nebo přírodní katastrofy, jako jsou povodně nebo zemětřesení, svědectví násilí nebo násilné smrti, prožití fyzického útoku, jako je znásilnění, loupež nebo přepadení. Viz také posttraumatický, porucha.

Stresová reakce je obecně jakákoli (tělesná nebo duševní) reakce lidského těla na nepříznivé podněty, které mají tendenci narušit rovnováhu organismu. Tyto nepříznivé podněty mohou být tělesné nebo duševní, vnitřní nebo vnější. Pro přežití člověka bylo již v pravěku důležité umět rychle reagovat na okolní prostředí: v případě nebezpečí bleskově utéct nebo se bránit, v případě chladu nebo horka udržovat normální tělesnou teplotu apod. Jinými slovy, biologicky jsme „naprogramováni“ k tomu, aby se naše tělo neustále přizpůsobovalo okolnímu prostředí. Pokud je stresová reakce nepřiměřená nebo trvá příliš dlouho, může vést k různým poruchám.

Hormonální terapie je jiný název pro hormonální léčbu. Viz také hormony.

Hormonoterapie je jiný název pro hormonální léčbu. Viz také hormony.

Poruchy hormonální rovnováhy je jiný název pro hormonální poruchy. Viz také porucha, hormony.

Mužské pohlavní hormony jsou zodpovědné za pohlavní vývoj mužů a zachování mužských pohlavních znaků. Jejich nejznámějším zástupcem je testosteron. Pod pojmem „mužské pohlavní hormony“ se nejčastěji rozumí androgeny. Je však třeba mít na paměti, že i v mužském těle se přirozeně nacházejí estrogeny a gestageny, byť v mnohem menší míře. Viz také hormony, ženské pohlavní hormony.

Luteinizační hormon neboli LH (zkratka pochází z anglického názvu luteinising hormone) je hormon, který vzniká v hypofýze (přesněji řečeno v adenohypofýze) a z ní je také uvolňován do krevního oběhu. Luteinizační hormon – podobně jako folikulostimulační hormon (FSH) – má zásadní význam pro správné fungování varlat u mužů a vaječníků u žen. U mužů luteinizační hormon stimuluje („povzbuzuje“) Leydigovy buňky ve varlatech k produkci testosteronu. Testosteron působí jak přímo ve varlatech (v nich podporuje tvorbu spermií), tak v celém těle: podílí se na rozvoji typicky mužských sekundárních pohlavních znaků, jako je zejména větší množství svalové hmoty, zvětšení hrtanu (tvorba „ohryzku“) a s tím související hlubší hlas, a také charakteristický růst ochlupení na těle a vousů na tváři. U žen plní luteinizační hormon různé úlohy v obou polovinách menstruačního cyklu. V prvním až druhém týdnu cyklu je luteinizační hormon potřebný ke stimulaci („povzbuzování“) vaječníkových folikulů, aby vytvářely ženský pohlavní hormon estradiol. Kolem 14. dne cyklu způsobí nárůst hladiny luteinizačního hormonu prasknutí vaječníkového folikulu a uvolnění zralého vajíčka z vaječníku, což je proces označovaný jako ovulace. Po zbytek cyklu (třetí až čtvrtý týden) tvoří zbytky vaječníkového folikulu žluté tělísko. Luteinizační hormon v té době stimuluje žluté tělísko k produkci progesteronu – hormonu potřebného k udržení raných stadií těhotenství, pokud dojde k oplodnění. Luteinizační hormon se řadí mezi proteinové hormony a gonadotropiny. Viz také hormony.

Ženské pohlavní hormony ovlivňují mnoho procesů v ženském těle. Kolísání hladiny těchto hormonů zodpovídá například za normální průběh menstruačního cyklu. Pod pojmem „ženské pohlavní hormony“ se nejčastěji rozumí estrogeny a gestageny. Je však třeba mít na paměti, že i v ženském těle se přirozeně nacházejí androgeny, byť v mnohem menší míře. Viz také hormony, mužské pohlavní hormony.