Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Slzný aparát (lat. apparatus lacrimalis) je souhrnné označení pro několik struktur v okolí oka, které slouží k tvorbě a odvodu slz (odborně řečeno slzné tekutiny). Slzná tekutina zabraňuje vysychání oka a pomáhá likvidovat bakterie, odstraňovat cizí tělesa a čistit povrch oka. Každé oko (levé i pravé) má svůj vlastní slzný aparát. Ten je tvořen následujícími strukturami: slzná žláza – vylučuje slznou tekutinu, nachází se nad horním vnějším koutkem oka; slzná žláza má několik vývodných kanálků, které ústí na povrch oční bulvy; mrkáním se slzná tekutina roztírá směrem dolů, napříč okem až k vnitřnímu očnímu koutku; slzný bod – maličký otvor u vnitřního očního koutku, který ústí do slzných kanálků; horní slzný kanálek a dolní slzný kanálek – tudy slzná tekutina prochází dále; slzný váček – navazuje na horní a dolní slzný kanálek; slzovod – ústí do nosní dutiny. Obrázek: Slzný aparát. Šipky naznačují směr toku slzné tekutiny poté, co je vyloučena slznou žlázou. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také aparát, slzná tekutina.

Aktivní pohybový aparát je součást pohybového aparátu, která slouží především k pohybu. Skládá se z kosterních svalů a s nimi spojených struktur (fascie, šlachy, šlachové pochvy a tíhové váčky). Viz také pohybový aparát, pasivní pohybový aparát.

Pasivní pohybový aparát je součást pohybového aparátu, která slouží především k udržení správného tvaru těla a jeho zpevnění. Skládá se z kosterního systému a souvisejících struktur (kosti, chrupavky, klouby, meziobratlové ploténky a vazy). Viz také pohybový aparát, aktivní pohybový aparát.

Vestibulární aparát je jiný název pro rovnovážné ústrojí. Viz také aparát.

Juxtaglomerulární aparát neboli JGA (zkratka pochází z anglického názvu juxtaglomerular apparatus) je označení pro mikroskopickou strukturu v ledvinách, která přímo sousedí s glomerulem (kulovitá struktura tvořená „klubíčkem“ drobných krevních cév, která je součástí nefronu). V místě, kde přívodná tepénka vstupuje do Bowmanova pouzdra a odvodná tepénka toto pouzdro opouští, je část distálního tubulu v přímém kontaktu s oběma tepénkami (viz obrázek níže). Stěna distálního tubulu v tomto místě je označována latinským názvem macula densa. Tento shluk epitelových buněk monitoruje složení tekutiny protékající distálním tubulem. V reakci na koncentraci sodných iontů (Na+) v tekutině, která protéká okolo buněk macula densa, uvolňují tyto buňky parakrinní signály. Kromě toho buňky macula densa reagují na rychlost pohybu tekutiny v distálním tubulu. Parakrinními signály uvolňovanými v reakci na změny rychlosti proudění tekutiny a koncentrace Na+ jsou adenosintrifosfát (ATP) a adenosin. Dalším typem buněk v juxtaglomerulárním aparátu jsou juxtaglomerulární buňky. Jedná se o modifikované (pozměněné) buňky hladké svaloviny vystýlající přívodnou tepénku, která se může stahovat (kontrahovat) nebo uvolňovat (relaxovat) v reakci na ATP nebo adenosin uvolňovaný buňkami macula densa. Tyto kontrakce a relaxace regulují průtok krve do glomerulu: Pokud je osmolarita ultrafiltrátu příliš vysoká, juxtaglomerulární buňky se stáhnou (kontrahují), čímž se sníží rychlost glomerulární filtrace (GFR); to vede k tomu, že se filtruje méně krevní plazmy, což vede k nižší tvorbě moči a většímu zadržování tekutin. To v konečném důsledku sníží osmolaritu krve směrem k fyziologické normě. Pokud je osmolarita ultrafiltrátu naopak příliš nízká, juxtaglomerulární buňky se uvolní (relaxují), čímž se zvýší GFR a zároveň vylučování vody do moči, což způsobí zvýšení osmolarity krve. Jinými slovy, pokud se osmolarita krve zvýší, filtrace a tvorba moči se sníží a voda je v těle zadržována. Pokud naopak osmolarita krve klesá, rychlost ultrafiltrace krve i tvorba moči se zvyšují, tělo vylučuje vodu do moči. Obrázek: Juxtaglomerulární aparát, glomerulus a Bowmanovo pouzdro – schematický nákres. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také aparát.

Aparát (lat. apparatus) je uskupení kanálků, žláz, krevních cév, svalů nebo jiných anatomických struktur, které společně vykonávají nějakou konkrétní funkci. Příklady: juxtaglomerulární aparát – reguluje průtok krve do glomerulu (tj. mikroskopické struktury uvnitř ledvin), pohybový aparát – člověku umožňuje pohyb, slzný aparát – slouží k tvorbě a odvodu slz (odborně řečeno slzné tekutiny), vestibulární aparát – podílí se na smyslu pro rovnováhu, apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz aparát.

Pohybový aparát, muskuloskeletální systém neboli svalový a kosterní systém je orgánový systém, který člověku umožňuje pohyb, a to prostřednictvím jeho svalového systému a kosterního systému. Muskuloskeletální systém poskytuje člověku oporu a stabilitu, dává tvar jeho tělu a zejména mu umožňuje pohyb. Obrázek: Schematický nákres loketního kloubu (v průřezu) jako jeden z mnoha příkladů komplexní stavby pohybového aparátu. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také aparát, aktivní pohybový aparát, pasivní pohybový aparát, orgánový systém.

Slzná tekutina zabraňuje vysychání oka a pomáhá likvidovat bakterie, odstraňovat cizí tělesa a čistit povrch oka. Slzná tekutina obsahuje také živiny. Tvoří se v slzných žlázách, které jsou součástí tzv. slzného aparátu. Viz také tělesná tekutina.

Kost slzná (lat. os lacrimale) je párová kost, která spolu s ostatními obličejovými kostmi tvoří součást lebky. Obě kosti slzné jsou jemné kůstky, která se nacházejí na vnitřní straně očnice a spojují se s kostí čelní (nahoře), s kostí čichovou (vzadu) a s horní čelistí (vpředu). Kosti slzné jsou součástí slzného ústrojí, jehož funkcí je tvorba slzné tekutiny a jejího odvádění z povrchu oka pryč. Viz také kostra, lebka, obličejové kosti.

Slzné žlázy (lat. glandulae lacrimales) jsou exokrinní žlázy, které produkují slznou tekutinu. Jedná se o párové žlázy – nad každým okem (levým i pravým) se nachází jedna slzná žláza. Slzné žlázy jsou součástí slzného aparátu. Obrázek: Slzný aparát. Šipky naznačují směr toku slzné tekutiny poté, co je vyloučena slznou žlázou. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také žlázy, slzná tekutina, slzný aparát.