Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je jiný název pro kontrastní radiografii.

Rentgenové vyšetření (RTG) nebo zkráceně „rentgen“ je jedna ze zobrazovacích metod. Ačkoli se jedná o poměrně „starou“ metodu, která byla objevena již koncem 19. století, RTG vyšetření i nadále hraje v lékařské diagnostice stále největší roli. Je to nejlepší metoda pro zobrazení kostí, případně některých nádorů či tuberkulózních uzlíků v plicích. Viz také kontrastní radiografie.

Rentgen je lidové označení pro rentgenové vyšetření.

Rentgenové záření je jedním z několika základních typů elektromagnetického záření. Rentgenové záření se v lékařství nejčastěji používá k rentgenovému vyšetření. V nízkých dávkách se rentgenové záření používá k diagnostice některých onemocnění (např. zhoubných nádorů) či jiných stavů (např. zlomenin), a to snímkováním vnitřních částí těla. Ve vysokých dávkách se rentgenové záření může používat k léčbě zhoubných nádorů (v rámci radioterapie). Viz také záření, elektromagnetické spektrum, elektromagnetické záření.

Fakultativní vyšetření je vyšetření, které se při diagnostice nějakého konkrétního onemocnění podle doporučených postupů provádí jen v některých případech. Obvykle se jedná o doplňující vyšetření, které je indikováno, pokud výsledky obligatorních vyšetření jsou nedostačující. Příklady fakultativních vyšetření při diagnostice karcinomu děložního hrdla jsou lymfografie nebo magnetická rezonance. Opakem fakultativního vyšetření je obligatorní vyšetření.

Cytologické vyšetření je vyšetření, při němž jsou pod mikroskopem zkoumány jednotlivé buňky, které byly odebrány odněkud z lidského těla, například z povrchu děložního čípku (v rámci cervikálního screeningu), z pleurální dutiny (při pleurálním výpotku) apod. Viz také cytologie, cytologický stěr, histologické vyšetření, screeningová cytologie.

Vyšetření krevních plynů je specializované laboratorní vyšetření, při kterém se měří (zjednodušeně řečeno) obsah kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Krev se odebírá z tepny na předloktí, případně z bříška prstu nebo ušního lalůčku, následně je analyzována ve speciálním přístroji. Viz také krev.

Endoskopické vyšetření je jiný název pro endoskopii.

Klinické vyšetření je souhrnný výraz pro postup, který zahrnuje: anamnézu, fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření, zobrazovací metody, a případně další metody, vedoucí ke zhodnocení klinického stavu a stanovení diagnózy. Viz také klinický.

Funkční vyšetření plic neboli vyšetření plicních funkcí je sada různých vyšetřovacích metod, jejichž pomocí pneumolog získá informace o výkonu plic. Mezi nejčastěji používané metody (například při diagnostice astmatu) se řadí spirometrie a bronchodilatační test, v některých případech i bodypletysmografie. Viz také plíce.