Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Primární rehabilitace je rehabilitace, která je zahájena ještě v nemocnici, například po operaci karcinomu prsu. Ošetřující lékař doporučí konkrétní rehabilitační opatření každé pacientce na míru: může to být například fyzioterapie, ergoterapie nebo psychologická péče. Viz také rehabilitace, sekundární rehabilitace.

Plicní rehabilitace je typ rehabilitace, který zahrnuje cvičení, edukaci a dechové techniky pro pacienty s některými onemocněními dýchacího systému (např. CHOPN, astma, plicní hypertenze, cystická fibróza, idiopatická plicní fibróza apod.). Viz také plíce, rehabilitace.

Sekundární rehabilitace je rehabilitace, která probíhá po propuštění z nemocnice (tj. ambulantně), případně v rámci pobytu ve specializovaném rehabilitačním zařízení. Sekundární rehabilitaci může předepsat lékař například pacientkám po operaci karcinomu prsu. Viz také rehabilitace, primární rehabilitace.

Kognitivní rehabilitace je forma rehabilitace, která se zaměřuje na aktivizaci kognitivních funkcí – např. paměti, pozornosti, jazyka, časové a prostorové orientace apod. Cvičení lze provádět individuálně nebo ve skupinách, nejlépe pod vedením terapeuta (případně vyškolených členů rodiny, zejména jedná-li se o pacienta s demencí). U pacientů s mírnou až středně závažnou demencí některé studie poukazují na mírný přínos kognitivní rehabilitace pro kognitivní výkon a běžné denní činnosti. Viz také kognitivní, rehabilitace.

Rehabilitace má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: ucelený soubor aktivit, jejichž cílem je návrat pacienta do původního zdravotního stavu, výkonnosti, pohyblivosti, soběstačnosti, pracovní schopnosti nebo jiných aspektů každodenního života; rehabilitační aktivity se mohou týkat širokého spektra pacientů, např. s cévní mozkovou příhodou, infarktem myokardu, astmatem, CHOPN, zhoubnými nádory, duševními onemocněními apod.; rehabilitační lékařství. Odvozené přídavné jméno je rehabilitační. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz rehabilitace, rehabilitační apod.

Primární péče je koordinovaná komplexní zdravotní péče, poskytovaná zejména zdravotnickými pracovníky na úrovni prvního kontaktu občana se zdravotním systémem i na základě dlouhodobě kontinuálního přístupu k jednotlivci, je souborem činností souvisejících s podporou zdraví, prevencí, vyšetřováním, léčením, rehabilitací a ošetřováním, tyto činnosti jsou poskytovány co nejblíže sociálnímu prostředí pacienta a respektují jeho bio-psycho-sociální potřeby. Primární péče zahrnuje praktické lékaře pro dospělé, praktické lékaře pro děti a dorost, praktické zubní lékaře, praktické lékaře gynekology a agentury domácí péče. Viz také lékař primární péče.

Primární prevence je souhrn opatření na podporu zdraví a předcházení nemocí. Praktický lékař v primární prevenci poskytuje informace nutné k pochopení smyslu primární prevence, motivuje ke zdravému způsobu života, pomáhá překonávat překážky související se změnou životního stylu a podporuje vytváření plánů na zavedení změn. Intervence lékaře jsou zaměřeny na ovlivnění rizikových faktorů nádorových onemocnění a srdečně-cévních onemocnění, zejména kouření, škodlivého pití alkoholu, nedostatku pohybu a nezdravé výživy. Součástí primární prevence je očkování proti infekčním onemocněním. Viz také prevence, sekundární prevence, terciární prevence, kvartérní prevence.

Lékař primární péče v systému českého zdravotnictví je lékař poskytující primární péči registrovaným pacientům. Konkrétně se jedná o následující specializace: praktický lékař pro děti a dorost, praktický lékař pro dospělé, praktický zubní lékař, praktický lékař gynekolog.

Primární křečové žíly neboli primární varixy jsou nejčastější formou křečových žil (asi 70 % případů). Příčinou vzniku primárních křečových žil je vrozená slabost žilní stěny. Jsou způsobeny městnáním krve v žilách, změnami žilních stěn a špatnou funkcí žilních chlopní v povrchovém žilním systému. Rizikovými faktory pro vznik křečových žil jsou kromě dědičné predispozice, pohlaví, těhotenství a hormonálních vlivů (např. hormonální substituční léčba nebo antikoncepce), především věk, obezita, práce vyžadující dlouhodobé sezení nebo stání, nedostatek pohybu, strava s nízkým obsahem vlákniny a příliš těsný oděv (kalhoty a punčochy). Viz také sekundární křečové žíly.

Primární pohlavní znaky jsou pohlavní znaky, které jsou přítomny již při narození a zahrnují vnější pohlavní orgány a vnitřní pohlavní orgány. Příklady primárních pohlavních znaků jsou penis a varlata u mužů, pochva a vaječníky u žen. Viz také sekundární pohlavní znaky, pohlavní znaky.