Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Porucha sluchu je zastřešující pojem pro narušený proces normálního slyšení. Příčiny poruch sluchu mohou být v zevním, středním nebo i vnitřním uchu. Podle toho, jak závažná je porucha sluchu, rozlišujeme osoby nedoslýchavé a neslyšící. Viz také porucha, sluch, nedoslýchavost, hluchota.

Sluchové kůstky (lat. ossicula auditus) jsou tři kůstky ve středním uchu, které patří k nejmenším kostem v lidském těle. Slouží k přenosu zvuků ze vzduchu do hlemýždě ve vnitřním uchu. V každém uchu jsou tři sluchové kůstky; jedná se o párové kosti, proto se jich v lidském těle se jich nachází celkem šest (v závorkách jsou uvedeny počty zmiňovaných kostí): kladívko (2), kovadlinka (2), třmínek (2). Viz také sluch, kosti, kostra, lebka.

Sluch je jeden ze smyslů. Přes ušní boltec a zevní zvukovod se zvukové vlny dostávají k ušnímu bubínku. Z něj se přenášejí na sluchové kůstky ve středním uchu – konkrétně na kladívko, kovadlinku a třmínek – a pak přes oválné okénko do tekutiny vnitřního ucha. Pomocí tisíců vláskových buněk v hlemýždi vnitřního ucha se pak zvukové vlny přeměňují na elektrické impulsy a prostřednictvím kochleárního nervu jsou přenášeny do mozku, kde jsou zpracovány. Odvozené přídavné jméno je sluchový. Obrázek: Přenos zvukových vln dovnitř ucha – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také smysl a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz sluch.

Sluchový nerv je jiný název pro kochleární nerv.

Osoby se sluchovým postižením jsou lidé, kteří neslyší tak dobře jako lidé s normálně fungujícím sluchem. Rozlišujeme různé poruchy sluchu. Porucha může postihovat jedno ucho nebo obě uši. Viz také sluch, poruchy sluchu.

Emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ) je jednou z poruch osobnosti. Příklady chování postiženého člověka jsou následující: má sklon k nečekanému jednání, bez ohledu na následky, tíhne k hádkám či konfliktům, zvláště pokud mu někdo zabrání v impulzivním chování, má sklon k nezvladatelným výbuchům vzteku a/nebo násilí, často mívá výkyvy nálad. Viz také emoce, porucha, emoční porucha, emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ).

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) se někdy používá ke klasifikaci duševních onemocnění. Zkratka DSM pochází z anglického výrazu Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders a často za ní následuje číslo (např. DSM-5), které udává verzi tohoto manuálu. Viz také diagnostika, duševní porucha.

Porucha osobnosti je typ duševní poruchy, která se vyznačuje rigidním a na poměry většinové společnosti „nepřijatelným“ způsobem myšlení, fungování a chování. Člověk s poruchou osobnosti může mít potíže vcítit se do pocitů ostatních lidí. To pak způsobuje značné problémy při navazování a udržování „normálních“ vztahů, ať již ve škole, v práci nebo ve společnosti obecně. Viz také porucha a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz porucha osobnosti, poruchy osobnosti apod.

Poruchy autistického spektra (PAS) jsou poruchy psychického vývoje, které jsou charakterizovány různě se projevujícími obtížemi úspěšně se adaptovat ve společnosti, a to v důsledku odlišnosti osobnosti a psychosociální úrovně jedince od většinové populace. Mezi nejznámější poruchy autistického spektra se řadí Aspergerův syndrom a autismus. Viz také porucha, autismus.

Perzistentní afektivní poruchy neboli přetrvávající poruchy nálady se řadí mezi depresivní poruchy. Do této kategorie se řadí cyklotymie a dystymie. Viz také perzistentní, porucha.