Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Poly(ADP-ribóza)polymeráza neboli PARP [zkratka pochází z anglického názvu poly(ADP-ribose)polymerase] je enzym, který se podílí na mnoha buněčných funkcích, včetně oprav poškozené DNA. Poškození DNA může být způsobeno mnoha příčinami, včetně expozice některým chemickým látkám, ionizujícímu záření apod. V rámci protinádorové léčby se někdy používají tzv. inhibitory PARP: ty mohou zabránit nádorovým buňkám v opravách poškozené DNA, což způsobí jejich smrt. Viz také inhibitory PARP.

Ribóza je látka, která se přirozeně vyskytuje v lidském těle. Jedná se o typ monosacharidu, který tvoří nedílnou součást ribonukleových kyselin (RNA). Kromě toho se vyskytuje i v jiných sloučeninách, například v adenosintrifosfátu (ATP). Ribóze se velmi podobá deoxyribóza, která se od ní liší pouze jediným atomem kyslíku (deoxyribóza má o jeden atom kyslíku méně). Obrázek: Chemická struktura ribózy. Konec každé úsečky (není-li na ní zakreslen atom jiného chemického prvku, např. kyslíku) znázorňuje jeden atom uhlíku. (Zdroj:Wikimedia Commons, Public Domain.) Viz také monosacharidy, nukleové kyseliny, deoxyribóza.

ADPKD je zkratka pro autozomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin.

ADP je zkratka pro adenosindifosfát.

Polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí neboli RT-PCR (zkratka pochází z anglického názvu reverse transcription polymerase chain reaction) je podtypem polymerázové řetězové reakce. RT-PCR se používá např. při PCR testech.

DNA-dependentní RNA-polymeráza je enzym, který hraje klíčovou úlohu při transkripci („přepisu“) genetické informace z DNA do mRNA (viz proteosyntéza).

Polymerázová řetězová reakce neboli PCR (zkratka pochází z anglického názvu polymerase chain reaction) je laboratorní metoda pro amplifikaci (zvětšení počtu kopií) konkrétního úseku DNA. Tato metoda se používá mj. při PCR testech.

Perfluorované a polyfluorované alkylové látky neboli PFAS (zkratka pochází z anglického názvu per- and polyfluoroalkyl substances) je souhrnné označení pro rozsáhlou skupinu syntetických (uměle vytvořených) chemických látek s širokou škálou použití. Čím dál častěji jsou však detekovány jako látky znečišťující životní prostředí a některé z nich jsou spojovány s negativními účinky na lidské zdraví. Uvádí se, že některé PFAS mohou zvyšovat riziko vzniku zhoubných nádorů, poškození jater a ledvin, zvyšovat hladinu cholesterolu v krvi, způsobovat poruchy plodnosti a narušovat funkci endokrinního systému. Všechny PFAS obsahují vazbu uhlík-fluor, která je jednou z nejpevnějších chemických vazeb v organické chemii. To znamená, že odolávají degradaci nejen při používání, ale i později (zejména pokud se dostanou do životního prostředí). Většina PFAS proto snadno překonává velké vzdálenosti od místa, kde unikly do životního prostředí. PFAS mohou kontaminovat podzemní vody, povrchové vody i půdu. Čištění znečištěných míst je technicky obtížné a nákladné. Pokud budou úniky pokračovat, budou se PFAS dále hromadit v životním prostředí, pitné vodě i potravinách. PFAS mají široké využití, protože mají jedinečné žádoucí vlastnosti. Jsou například stabilní při intenzivním zahřívání. Mnohé z nich se používají například jako odpuzovače vody a mastnoty. Mezi hlavní průmyslová odvětví, v nichž se PFAS používají, patří letecký a obranný průmysl, automobilový či stavební průmysl. Používají se také ve zdravotnictví, při zpracování textilu a v kožedělném průmyslu; vyskytují se i v materiálech přicházejících do styku s potravinami, ve výrobcích pro domácnost či v elektronice. V posledních desetiletích začali světoví výrobci nahrazovat některé PFAS jinými PFAS nebo látkami bez obsahu fluoru. K tomuto trendu přispěla skutečnost, že vědci a vlády na celém světě poprvé rozpoznali škodlivé účinky některých PFAS (zejména PFAS s dlouhým řetězcem) na lidské zdraví a životní prostředí. Bližší informace o PFAS lze najít například na webu Státního zdravotního ústavu (odkaz vede na PDF soubor na webu szu.cz, 925 kB).

Polypeptid je poměrně dlouhá lineární (nevětvená) molekula tvořená „mnoha“ aminokyselinami (pro zjednodušení si je můžete představit jako „korálky“). Počet aminokyselin se v různých definicích mírně liší: dolní hranicí je 20–40 aminokyselin. Kratší řetězce aminokyselin se označují jako oligopeptidy.

Polycystické vaječníky jsou větší než zdravé vaječníky. Obsahují velké množství neškodných ovariálních folikulů – mnohdy až dvakrát větší počet než zdravé vaječníky. U žen, které trpí syndromem polycystických ovarií, tyto folikuly mnohdy nejsou schopny uvolnit vajíčko, tzn. ovulace neprobíhá každý měsíc. Viz také ovariální cysta.