Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Peptidové hormony je souhrnné označení pro skupinu hormonů, které jsou z chemického hlediska oligopeptidy, tzn. skládají se z „několika“ aminokyselin. Počet aminokyselin v různých peptidových hormonech je velmi rozmanitý: od pouhých tří (tyreotropin uvolňující hormon) až po několik desítek; jako hranice bývá nejčastěji uváděno méně než 50 aminokyselin. Hormony tvořené 50 nebo více aminokyselinami bývají označovány jako proteinové hormony. Příklady peptidových hormonů jsou: adrenokortikotropní hormon, angiotenzin, antidiuretický hormon, gastrin, ghrelin, glukagon, gonadoliberin, cholecystokinin, kalcitonin, kortikotropin uvolňující hormon, melanocyty stimulující hormon, oxytocin, peptid YY, somatoliberin, somatostatin, tyreotropin uvolňující hormon, vazoaktivní intestinální peptid, apod. Viz také peptidy, hormony, proteinové hormony.

Peptid je relativně krátká lineární (nevětvená) molekula tvořená dvěma nebo více aminokyselinami (pro zjednodušení si je můžete představit jako „korálky“). Podle toho, kolik „korálků“ je spojeno, dělíme peptidy na dipeptidy, tripeptidy a oligopeptidy. Peptidy jsou jednak stavebními jednotkami proteinů, jednak produktem rozpadu metabolismu proteinů. Řetězce aminokyselin delší než oligopeptidy se označují jako polypeptidy.

Peptid YY neboli PYY je hormon, který je produkován specializovanými buňkami v tenkém střevě, a z nich je také uvolňován do krevního oběhu. PYY se uvolňuje po jídle – a krví doputuje až do mozku, kde se naváže na specializované receptory. Vazba PYY na tyto receptory snižuje chuť k jídlu a způsobí, že člověk se po jídle cítí sytý. PYY také působí v žaludku a ve střevech, kde zpomaluje pohyb potravy trávicím traktem. Peptid YY se řadí mezi peptidové hormony. Viz také peptidy.

Vazoaktivní intestinální peptid neboli VIP (zkratka pochází z anglického názvu vasoactive intestinal peptide) je hormon, který vzniká v různých tkáních a orgánech (střeva, slinivka břišní, centrální nervový systém) a v lidském těle má celou řadu účinků. VIP například pomáhá řídit vylučování vody, elektrolytů, enzymů a žaludeční šťávy během trávení. Způsobuje také uvolnění hladkého svalstva v trávicím traktu a krevních cévách. Kromě toho má účinky na imunitní systém a centrální nervový systém (například se podílí na řízení tvorby prolaktinu v adenohypofýze a na řízení cirkadiánního rytmu). VIP je někdy využíván jako nádorový marker, neboť některé zhoubné nádory slinivky břišní jej produkují ve zvýšeném množství. VIP se řadí mezi peptidové hormony. Viz také vazoaktivní, intestinální, peptidy, hormony.

Hormonální terapie je jiný název pro hormonální léčbu. Viz také hormony.

Hormonoterapie je jiný název pro hormonální léčbu. Viz také hormony.

Poruchy hormonální rovnováhy je jiný název pro hormonální poruchy. Viz také porucha, hormony.

Mužské pohlavní hormony jsou zodpovědné za pohlavní vývoj mužů a zachování mužských pohlavních znaků. Jejich nejznámějším zástupcem je testosteron. Pod pojmem „mužské pohlavní hormony“ se nejčastěji rozumí androgeny. Je však třeba mít na paměti, že i v mužském těle se přirozeně nacházejí estrogeny a gestageny, byť v mnohem menší míře. Viz také hormony, ženské pohlavní hormony.

Luteinizační hormon neboli LH (zkratka pochází z anglického názvu luteinising hormone) je hormon, který vzniká v hypofýze (přesněji řečeno v adenohypofýze) a z ní je také uvolňován do krevního oběhu. Luteinizační hormon – podobně jako folikulostimulační hormon (FSH) – má zásadní význam pro správné fungování varlat u mužů a vaječníků u žen. U mužů luteinizační hormon stimuluje („povzbuzuje“) Leydigovy buňky ve varlatech k produkci testosteronu. Testosteron působí jak přímo ve varlatech (v nich podporuje tvorbu spermií), tak v celém těle: podílí se na rozvoji typicky mužských sekundárních pohlavních znaků, jako je zejména větší množství svalové hmoty, zvětšení hrtanu (tvorba „ohryzku“) a s tím související hlubší hlas, a také charakteristický růst ochlupení na těle a vousů na tváři. U žen plní luteinizační hormon různé úlohy v obou polovinách menstruačního cyklu. V prvním až druhém týdnu cyklu je luteinizační hormon potřebný ke stimulaci („povzbuzování“) vaječníkových folikulů, aby vytvářely ženský pohlavní hormon estradiol. Kolem 14. dne cyklu způsobí nárůst hladiny luteinizačního hormonu prasknutí vaječníkového folikulu a uvolnění zralého vajíčka z vaječníku, což je proces označovaný jako ovulace. Po zbytek cyklu (třetí až čtvrtý týden) tvoří zbytky vaječníkového folikulu žluté tělísko. Luteinizační hormon v té době stimuluje žluté tělísko k produkci progesteronu – hormonu potřebného k udržení raných stadií těhotenství, pokud dojde k oplodnění. Luteinizační hormon se řadí mezi proteinové hormony a gonadotropiny. Viz také hormony.

Ženské pohlavní hormony ovlivňují mnoho procesů v ženském těle. Kolísání hladiny těchto hormonů zodpovídá například za normální průběh menstruačního cyklu. Pod pojmem „ženské pohlavní hormony“ se nejčastěji rozumí estrogeny a gestageny. Je však třeba mít na paměti, že i v ženském těle se přirozeně nacházejí androgeny, byť v mnohem menší míře. Viz také hormony, mužské pohlavní hormony.