Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Orgánová dysfunkce je obecné označení pro stav, kdy nějaký orgán nepracuje správně. Viz také orgán, dysfunkce.

Dysfunkce je narušená, porušená nebo odchylná činnost nějakého orgánu, narušení vzájemné souhry duševních a tělesných funkcí, případně narušená nebo odchylná funkce obecně. Viz také dys- a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz dysfunkce.

Erektilní dysfunkce (ED), poruchy erekce neboli impotence je jednou z nejčastěji se vyskytujících sexuálních dysfunkcí u mužů. Každému muži se občas může stát, že není schopen dosáhnout erekce. Obvykle je to způsobeno stresem, únavou, úzkostí nebo příliš velkým množstvím vypitého alkoholu. V takových případech není třeba se znepokojovat. Pokud se to však stává častěji, je vhodné poradit se s lékařem. Viz také dysfunkce, sexuální dysfunkce.

Sexuální dysfunkce je označení pro potíže, které muž, žena nebo oba partneři pociťují v jakékoli fázi běžné sexuální aktivity, včetně tělesného potěšení, touhy, preferencí, vzrušení nebo orgasmu. Světová zdravotnická organizace definuje sexuální dysfunkci jako „neschopnost vést sexuální život v takové podobě, jak by člověk přál“. Tato definice je však poměrně vágní a různí lidé si ji mohou vykládat odlišně. Různé sexuální dysfunkce mohou postihovat muže i ženy všech věkových kategorií, ačkoli s věkem se pravděpodobnost jejich vzniku zvyšuje. Častou příčinou sexuální dysfunkce je stres. Mezi další příčiny patří např. sexuální trauma, duševní potíže, diabetes mellitus, srdečně-cévní onemocnění nebo jiné zdravotní potíže, dále užívání návykových látek, nadměrná konzumace alkoholu a užívání některých léků. Konkrétními příklady sexuálních dysfunkcí jsou dyspareunie, vaginismus, erektilní dysfunkce, předčasná ejakulace či ztráta libida. Viz také dysfunkce.

Somatoformní vegetativní dysfunkce je jedna ze somatoformních poruch. Postižený pociťuje příznaky, které jako by byly vyvolány tělesnou poruchou orgánového systému nebo konkrétního orgánu, který nelze kontrolovat vůlí (např. srdeční funkce, trávení nebo dýchání). Postižený člověk pak má pocit, že trpí onemocněním nějaké konkrétní orgánové soustavy či orgánu (např. srdce, trávicího traktu, plic nebo močových cest). Mezi příznaky může být např. zrychlený tep, návaly pocení, dýchací obtíže, rychlejší unavitelnost, častější nucení na stolici nebo častější potřeba močení. Přesnější diagnostické vyšetření však nedokáže odhalit organickou příčinu těchto obtíží. Viz také vegetativní (v neurologii), dysfunkce.

Vnější pohlavní orgány je jiný název pro zevní pohlavní orgány. Viz také pohlavní orgány.

Pacientské organizace jsou „neziskové organizace, jejichž činnost je orientována na pacienty, a v nichž pacienti a/nebo pečovatelé o ně (pokud pacienti z jakéhokoli důvodu nemohou zastupovat sami sebe) představují většinu členů v řídicích orgánech“ (definice podle EMA). Převážná většina pacientských organizací se drží doporučení a principů, díky kterým jsou uznávány jako cenní a důvěryhodní partneři. Například Evropské pacientské fórum (EPF) vyžaduje, aby pacientské organizace, které usilují o členství v něm, splňovaly následující kritéria: Transparentnost: členové zveřejňují zdroje svého financování, provádějí audit svého účetnictví a zpřístupňují jeho výsledky. Legitimnost: členové by měli být registrováni alespoň v jednom členském státu EU. Demokracie: pacientské organizace by měly mít řídicí orgány, které jsou voleny jejich členy, což jsou pacienti, pečovatelé o ně, nebo volení představitelé. Reprezentativnost: celoevropské organizace zaměřené na konkrétní onemocnění by měly mít své vlastní členy ve více než polovině členských států EU (např. Europa Donna, která se zaměřuje na zhoubné nádory prsu, má členské organizace ve všech evropských zemích, dokonce i v Asii). Národní platformy by měly zastupovat alespoň 10 různých skupin onemocnění, aby byly uznány jako právoplatní členové (v ČR např. existuje platforma Hlas onkologických pacientů, která sdružuje pacienty se všemi typy zhoubných nádorů). Odpovědnost a konzultace: prohlášení a stanoviska dané organizace by měla odrážet postoje a názory její členské základny, a měly by existovat konzultační postupy napříč členskou základnou. Pět výše uvedených kritérií by mělo zaručit, že členy EPF jsou pouze seriózní pacientské organizace. Existuje mnoho typů pacientských organizací: některé působí lokálně nebo regionálně, zatímco jiné jsou aktivní na celonárodní, celoevropské nebo zcela mezinárodní úrovni. Některé z nich jsou koalice nebo organizace zabývající se celým spektrem nemocí (a mohou tak zastupovat pacienty jako celek v některých společných tématech), zatímco jiné se zaměřují na konkrétní onemocnění (Alzheimerova nemoc, diabetes mellitus, karcinom prsu atd.) či na skupinu onemocnění (vzácná onemocnění, duševní onemocnění, zhoubné nádory apod.). V ČR navíc působí Pacientská rada – stálý poradní orgán ministra zdravotnictví složený ze zástupců pacientských organizací, který funguje jako zprostředkovatel hlasu pacientů na ministerstvu. V rámci své činnosti Rada plní svou konzultační činnost, tedy účastní se připomínkových řízení, při nichž se vyjadřuje k návrhům legislativních i nelegislativních materiálů, vydává stanoviska apod. V rámci proaktivní činnosti zřizuje pracovní skupiny a věnuje se oblasti ochrany práv a naplňování potřeb pacientů. Bližší informace se dozvíte na Portálu pro pacienty a pacientské organizace.

Světová zdravotnická organizace neboli WHO (zkratka pochází z anglického názvu World Health Organization) je specializovaná agentura OSN, která se zabývá veřejným zdravím na mezinárodní úrovni. WHO sídlí ve švýcarské Ženevě, má šest regionálních kanceláří (pro Afriku, Ameriku, jihovýchodní Asii, Evropu, Blízký východ a západní Tichomoří) a 150 národních kanceláří (např. v České republice má kancelář WHO sídlo v Praze).

Zevní pohlavní orgány neboli vnější pohlavní orgány jsou pohlavní orgány, které jsou u chlapců i u dívek viditelné při narození. Ženským zevním pohlavním orgánem je vulva. Mezi mužské zevní pohlavní orgány se řadí penis a šourek. Viz také pohlavní orgány, vnitřní pohlavní orgány.

Párový orgán je orgán vyskytující se na levé i pravé straně těla. Příkladem párových orgánů jsou ledviny, nadledviny, prsy, oči, plíce, vaječníky a varlata, ale i hlavové nervy, míšní nervy apod. Viz také orgán, párová struktura.