Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Nitrolební hypertenze, intrakraniální hypertenze neboli zvýšený nitrolební tlak je nahromadění tlaku v okolí mozku. Nitrolební hypertenze může vzniknout náhle – například v důsledku těžkého úrazu hlavy, cévní mozkové příhody nebo prasklého mozkového aneurysmatu. Jindy vzniká pozvolna: v takových případech bývá způsobena nějakým onemocněním mozku – například mozkovým abscesem, nádorem mozku, meningitidou nebo encefalitidou. Nitrolební hypertenze může vzniknout i jako komplikace jiného onemocnění, například vysokého krevního tlaku. Mezi příznaky zvýšeného nitrolebního tlaku se řadí silné bolesti hlavy, nevolnost a/nebo zvracení. Pokud nitrolební tlak dále stoupá, člověk může upadnout do kómatu nebo i zemřít. Způsob léčby nitrolební hypertenze je vždy individuální a závisí na příčině jejího vzniku. Viz také hypertenze, nitrolební tlak.

Zvýšený nitrolební tlak je jiný název pro nitrolební hypertenzi. Viz také nitrolební tlak.

Nitrolební tlak, intrakraniální tlak neboli ICP (zkratka pochází z anglického názvu intracranial pressure) je tlak mozkomíšního moku, který se nachází v tzv. subarachnoidálním prostoru – nebo zjednodušeně řečeno v prostoru mezi lebkou a mozkem. Nitrolební tlak se měří v milimetrech rtuti (mmHg) a v klidovém stavu je obvykle 7–15 mmHg. Lidské tělo má různé mechanismy, kterými udržuje stabilní nitrolební tlak. Viz také nitrolební hypertenze.

Esenciální hypertenze je jiný název pro primární hypertenzi. Viz také esenciální, hypertenze.

Sekundární hypertenze neboli symptomatická hypertenze je vysoký krevní tlak, jehož příčina je známa. Sekundární hypertenze může být způsobena celou řadou různých onemocnění. Sekundární hypertenzí trpí 5–10 % lidí, kteří mají vysoký krevní tlak. Viz také hypertenze, primární hypertenze.

Primární hypertenze neboli esenciální hypertenze je vysoký krevní tlak, jehož příčinu nelze zjistit. Primární hypertenzí trpí 90–95 % lidí, kteří mají vysoký krevní tlak. Viz také hypertenze, sekundární hypertenze.

Symptomatická hypertenze je jiný název pro sekundární hypertenzi. Viz také symptomatický, hypertenze.

Plicní hypertenze znamená zvýšený krevní tlak (hypertenzi) v plicnici. Může se projevovat například dušností, únavou, bolestí na hrudi či otoky nohou. Neléčená plicní hypertenze může časem vést k srdečnímu selhání. Viz také plicnice, hypertenze.

Intrakraniální hypertenze je jiný název pro nitrolební hypertenzi. Viz také intrakraniální, hypertenze.

Hypertenze má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: vysoký krevní tlak (v kardiologii) – v tomto smyslu se pojem „hypertenze“ používá nejčastěji (viz dále); vysoký tlak jiné tělesné tekutiny, než je krev – například komorové tekutiny (uvnitř oka), mozkomíšního moku (tekutina obklopující mozek a míchu) apod. Vysoký krevní tlak patří – společně s ischemickou chorobou srdeční – k nejčastějším srdečně-cévním onemocněním. Trvale vysoký krevní tlak v tepnách je nebezpečný pro srdce, mozek, aortu a další velké tepny, stejně jako pro ledviny a oči. Při dlouhodobém vysokém krevním tlaku také krevní cévy ztrácejí svou pružnost a průchodnost. Četné studie ukazují, že rozvoj vysokého krevního tlaku souvisí především s životním stylem a genetickou predispozicí. Rizikové faktory spojené s nezdravým životním stylem (nedostatek pohybové aktivity, nezdravá výživa, nadváha a stres) může nicméně každý z nás cíleně ovlivnit. Odvozené přídavné jméno je hypertenzní. Člověk s vysokým krevním tlakem je označován jako hypertonik. Viz také hyper-, krevní tlak, nízký krevní tlak (hypotenze) a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz hypertenze, hypertenzní apod.