Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Motorická ploténka je jiný název pro nervosvalovou ploténku. Viz také motorický.

Růstová ploténka je chrupavčitá oblast v metafýze na obou koncích dlouhé kosti. Růstové ploténky se nacházejí výhradně u dětí a adolescentů. V době ukončení růstu tyto ploténky osifikují a stávají se z nich epifyzární linie. Viz také dlouhé kosti, epifyzární linie.

Výhřez meziobratlové ploténky je abnormální stav, kdy je část meziobratlové ploténky vytlačena ze svého původního místa směrem do páteřního kanálu. V páteřním kanálu je však málo místa a vyhřezlá část meziobratlové ploténky tlačí na míšní nervy, což může vyvolávat bolest různé intenzity. Výhřez je obvykle způsoben prasknutím vazivového prstence meziobratlové ploténky a výhřezem jejího dřeňového jádra. Může být způsoben přetěžováním páteře, významným rizikovým faktorem je však i vyšší věk. K výhřezu meziobratlové ploténky může dojít v kterékoli části páteře, nejčastěji se však tento problém objevuje v oblasti bederní páteře. Viz také výhřez, meziobratlové ploténky.

Nervosvalová ploténka neboli motorická ploténka je vysoce specializovaná synapse mezi zakončením motorického neuronu a svalovým vláknem. Nervosvalová ploténka zajišťuje přeměnu elektrických impulzů, které přicházejí z motorického neuronu, na elektrickou aktivitu ve svalovém vláknu. Obrázek: Struktura nervosvalové ploténky. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také synapse, motorický neuron, svalové vlákno (myocyt).

Meziobratlové ploténky jsou pružné „destičky“, které vzájemně oddělují jednotlivé obratle v páteři a působí jako „tlumiče“ nárazů mezi obratli. Každá meziobratlová ploténka má silný vnější vazivový prstenec (lat. annulus fibrosus disci intervertebralis), který obklopuje vnitřní dřeňové jádro (lat. nucleus pulposus); to má konzistenci měkkého rosolu (či gelu) a můžeme si jej představit jako gumový „balónek“ tlumící nárazy mezi sousedními obratli. Obrázek: Umístění a struktura meziobratlové ploténky. (Zdroj: Jmarchn, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons) Viz také obratle, výhřez meziobratlové ploténky.

Motorické vlákno je jiný název pro eferentní nervové vlákno. Viz také motorický.

Motorické nervy neboli eferentní nervy jsou nervy, které obsahují eferentní (motorická) nervová vlákna. Motorické nervy prostřednictvím motorických neuronů přenášejí signály (nervové impulzy) z centrálního nervového systému do ostatních částí těla, zejména do svalů a žláz. Příklady motorických nervů jsou okohybný, kladkový, odtahující, přídatný a podjazykový nerv. Viz také motorický, nervy, senzorické nervy, smíšené nervy.

Motorický neuron je nervová buňka, která vede nervové impulzy z centrálního nervového systému směrem ke svalům a žlázám. Buněčná těla motorických neuronů se nacházejí v mozku nebo v míše (s výjimkou některých neuronů, které jsou součástí autonomního nervového systému), zatímco jejich nervová vlákna (axony) probíhají hlavovými a míšními nervy až ke svalům a žlázám. Motorické neurony přenášejí nervové impulzy z mozkové kůry, z mozkového kmene nebo z míchy nejen do kosterních svalů (a umožňují tak člověku pohyb), ale i do hladkých svalů a žláz, jejichž činnost si ani neuvědomujeme. Obrázek: Senzorické neurony, interneurony a motorické neurony – schematický nákres. Motorický neuron je znázorněn v pravé části obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také motorický, neurony, senzorický neuron, interneuron.

Motorické dovednosti (angl. motor skills) jsou pohybové sekvence, které se člověk naučil (natrénoval) . Motorické dovednosti se od narození v průběhu dětství postupně „samy“ rozvíjejí, ale důležité je i jejich neustálé učení a trénink. Motorické dovednosti každého jedince se proto mohou po celý život měnit (tzn. dále rozvíjet), nebo se na určité úrovni zastavit a zůstat stejné (pokud je necvičíme). Některé motorické dovednosti řadíme do hrubé motoriky, jiné do jemné motoriky. Viz také motorický, motorika, motorické schopnosti.

Motorické schopnosti (angl. motor abilities) jsou zčásti vrozené předpoklady pro určitou kvalitu pohybu. K hlavním motorickým schopnostem, které využíváme při pohybové aktivitě, se řadí: vytrvalost – z biologického hlediska se jedná o schopnost těla produkovat energii ve svalových buňkách (myocytech), a to „spalováním“ živin společně s kyslíkem; síla – schopnost kosterního svalu vyvinout napětí (to pak může – ale nemusí – vést k pohybu); rychlost – schopnost provádět prudké pohyby; obratnost – schopnost řídit a koordinovat pohyby; to souvisí například s udržováním rovnováhy, dodržováním rytmu nebo pohybovou reakcí těla na různé podněty; pohyblivost – schopnost pohybovat klouby (včetně rozsahu jejich pohybu) a natahovat svaly. Viz také motorický, motorika, motorické dovednosti.