Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Metabolismus léčiva (angl. drug metabolism) je přeměna léčiva v těle na jiné látky. Některá léčiva jsou v těle metabolickými dráhami přeměněna na jiné látky (tzv. metabolity), které mohou být farmakologicky neaktivní, nebo se jejich farmakologická aktivita liší od aktivity původního léčiva. Některá léčiva – tzv. proléčiva – jsou záměrně podávána ve farmakologicky neaktivní formě, a teprve metabolickou přeměnou v organismu z nich vzniká farmakologicky aktivní léčivo. Viz také metabolismus, léčivá látka, farmakokinetika.

Léčivo je jiný název pro léčivou látku.

Metabolismus kostí je jiný název pro přestavbu kosti. Viz také metabolismus, kosti.

Poruchy metabolismu je jiný název pro metabolické poruchy. Viz také porucha, metabolismus.

Distribuce léčiva (angl. drug distribution) je cesta léčiva ze systémového oběhu do různých orgánů a tkání v těle. Do různých orgánů / tkání se mohou dostat různé dávky léčiva, a léčivo v nich může zůstat různě dlouhou dobu (v závislosti na propustnosti krevních cév, průtoku krve daným orgánem či tkání apod). Viz také léčivá látka, farmakokinetika.

Exkrece léčiva (angl. drug excretion) je odstranění léčiva a/nebo jeho metabolitů z organismu. Některá léčiva jsou totiž před vyloučením z těla přeměněna na jiné látky (viz metabolismus léčiva), jiná jsou z velké části vyloučena v nezměněné podobě. Viz také léčivá látka, farmakokinetika.

Absorpce léčiva (angl. drug absorption) je cesta léčiva z místa podání do systémového oběhu. Na absorpci léčiva má vliv jak způsob podání (např. polykáním, zavedením čípku apod.), tak léková forma (tableta, sirup apod.). Absorpce léčiva přímo souvisí s jeho biologickou dostupností: je-li léčivo podáno intravenózně (do žíly), jeho biologická dostupnost je 100 %. Je-li však léčivo podáváno jinými cestami než intravenózně, je jeho biologická dostupnost obecně nižší (např. proto, že ne všechen lék se stačí vstřebat z trávicího traktu, část léčiva je metabolicky odbourána ještě předtím, než se dostane do zamýšleného místa účinku apod.). Viz také absorpce, léčivá látka, farmakokinetika.

Energetický metabolismus je proces výroby energie z živin, přičemž „jednotkou“ energie jsou molekuly ATP. Metabolismus zahrnuje řadu vzájemně propojených metabolických drah, které mohou fungovat v přítomnosti nebo nepřítomnosti kyslíku: při aerobním metabolismu (tedy za přítomnosti kyslíku) vzniká odbouráním jedné molekuly glukózy mnohem více molekul ATP než při anaerobním metabolismu (tedy bez přítomnosti kyslíku). Viz také metabolismus.

Aerobní metabolismus je typ látkové přeměny (metabolismu), při níž tělo vytváří energii odbouráváním sacharidů, aminokyselin a mastných kyselin za přítomnosti kyslíku. Aerobní metabolismus slouží k trvalé produkci energie pro nejen pro pohyb, ale i pro další tělesné funkce. Příklady tělesných aktivit, při nichž se využívá aerobní metabolismus, jsou chůze, běh nebo jízda na kole v „pohodovém“ tempu. Viz také anaerobní metabolismus, aerobní, metabolismus.

Anaerobní metabolismus je typ látkové přeměny (metabolismu), při níž tělo vytváří energii odbouráváním sacharidů za nepřítomnosti kyslíku. Tento typ metabolismu je nastartován v případě, kdy plíce nedokážou do krevního oběhu dodávat dostatek kyslíku, aby pokryly požadavky svalů na energii. Tělo využívá anaerobní metabolismus obvykle pouze po krátké časové úseky, například při sprintu, zvedání těžkých břemen (včetně činek v posilovnách) apod. Když není v krevním oběhu dostatek kyslíku, glukóza se nemůže úplně rozložit na oxid uhličitý a vodu, jako je tomu v případě aerobního metabolismu. Místo toho vzniká kyselina mléčná, která se může hromadit ve svalech a způsobovat jejich dočasnou bolest po námaze. Viz také aerobní metabolismus, anaerobní, metabolismus.