Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Kostní dysplazie je ne zcela přesné, avšak vžité a relativně často používané označení pro skeletální dysplazii. Viz také kosti, dysplazie.

Dysplazie je odborný výraz pro nějakou vývojovou abnormalitu. Nejčastěji se jedná o změnu velikosti, tvaru a uspořádání buněk, avšak obecně to může být i mnohem větší tělní struktura (třeba u dysplazie kyčelního kloubu). V onkologii pojem „dysplazie“ znamená přítomnost abnormálních buněk v nějaké tkáni nebo orgánu. Nejedná se o rakovinu, ale z dysplazie se někdy může vyvinout prekanceróza. Dysplazie může být mírná, středně závažná nebo závažná – podle toho, jak abnormální buňky vypadají pod mikroskopem (v rámci histologického vyšetření) a jak velká část tkáně nebo orgánu je postižena. Odvozené přídavné jméno je dysplastický. Viz také dys- a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz dysplazie.

U dysplazie kyčelního kloubu jde často o vrozenou malformaci: jamka kyčelního kloubu je příliš malá, případně nedostatečně hluboká. Trpí jí až 4 % novorozenců. V extrémních případech může hlavice kosti stehenní částečně nebo úplně vypadávat z jamky. V těchto případech se mluví o subluxaci, případně luxaci, kyčelního kloubu. Viz také dysplazie, kyčelní kloub.

Skeletální dysplazie je souhrnné označení pro skupinu genetických poruch, které u dítěte způsobují abnormální vývoj kostí, kloubů a chrupavek. Ačkoli skeletální dysplazie postihuje u různých dětí různé části těla, nejčastěji jsou postiženy nohy a ruce, hrudní koš, lebka a páteř. Děti s lehkou formou skeletální dysplazie bývají malého vzrůstu: jejich nohy a ruce jsou v porovnání se zbytkem těla krátké. Děti s těžší formou skeletální dysplazie se mohou narodit se závažnými komplikacemi, jako jsou například potíže s dýcháním (v důsledku malé hrudní dutiny). U některých dětí mohou být příznaky skeletální dysplazie viditelné již při narození. U jiných se příznaky mohou objevit až později, tedy během růstu a vývoje. Existuje přibližně 400 typů skeletální dysplazie, přičemž tím nejčastějším je achondroplazie. Terminologická poznámka: Někdy se používá zjednodušené označení kostní dysplazie. Tento pojem však není přesný, neboť poukazuje pouze na kosti. Ovšem kostra neboli skelet (odtud pochází označení „skeletální dysplazie“) zahrnuje kromě kostí i klouby a chrupavky, jejichž vývoj je rovněž postižen. Viz také kostra (skelet), dysplazie.

Resorpce kostní tkáně je odborný název pro vstřebávání kostí. Viz také resorpce, kostní tkáň.

Depozice kostní tkáně je odborný název pro tvorbu kostí. Viz také depozice, kostní tkáň.

Kostní tkáň představuje specializovaný typ pojivové tkáně, která se od všech ostatních typů odlišuje tvrdostí a pevností. Kostní tkáň je základem všech kostí, a skládá se z kostních buněk a z kostní matrix. Viz také kosti, tkáň.

Kostní metastáza je zhoubný nádor, který se z původního (primárního) nádoru rozšířil do kosti. Viz také kosti, metastáza.

Žlutá kostní dřeň (lat. medulla ossium flava) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. Žlutá kostní dřeň slouží především jako zásobárna tuku; za určitých podmínek, například při velké ztrátě krve nebo při horečce, se však může přeměnit na červenou kostní dřeň. Žlutá kostní dřeň je někdy kvůli velkému množství tukových buněk označována rovněž jako tuková dřeň. Viz také kostní dřeň, červená kostní dřeň.

Červená kostní dřeň (lat. medulla ossium rubra) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. V červené kostní dřeni vznikají a dozrávají všechny krevní buňky – s výjimkou lymfocytů, které v červené kostní dřeni sice vznikají, avšak dozrávají v některém z orgánů lymfatického systému, např. v lymfatických uzlinách nebo ve slezině. Červená kostní dřeň se navíc spolu s játry a slezinou podílí na odbourávání starých červených krvinek. U dětí je přítomen prakticky pouze tento typ kostní dřeně. V průběhu života nicméně červené kostní dřeně ubývá a nahrazuje ji žlutá kostní dřeň. U dospělých se červená kostní dřeň nachází už jen v několika kostech – např. v žebrech, kosti hrudní a kostech pánevních. Viz také kostní dřeň, žlutá kostní dřeň.