Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Gliové buňky je jiný název pro neuroglie. Viz také buňka.

Glioblastom je rychle rostoucí nádor centrálního nervového systému (CNS), který vzniká z podpůrných buněk nervové tkáně, tzv. gliových buněk. Glioblastom je klasifikován jako „WHO grade 4“ (jedná se o klasifikaci nádorů CNS podle Světové zdravotnické organizace – WHO): toto označení odpovídá velmi zhoubnému a rychle rostoucímu nádoru s nepříznivou prognózou. Glioblastom se obvykle vyskytuje u lidí starších 50 let a častěji postihuje mozek než míchu. Glioblastom se může vyvinout spontánně nebo z astrocytomu WHO grade 2 nebo 3. Podobně jako u jiných nádorů mozku i u glioblastomu platí, že příznaky způsobené nádorem závisí na jeho poloze v mozku. Po nástupu prvních příznaků se stav pacienta rychle zhoršuje (obvykle během několika týdnů až měsíců). Nádor často vzniká v tzv. koncovém mozku (jedna ze čtyř hlavních částí mozku, tvořící více než 80 % jeho celkové hmoty) a rychle prorůstá do zdravé mozkové tkáně (to je označováno jako tzv. infiltrativní růst). Z tohoto důvodu je pro neurochirurga velmi obtížné nádor zcela odstranit, a po operaci se obvykle používá radioterapie a/nebo chemoterapie, jejichž cílem je zpomalit růst nádoru. Glioblastom se řadí mezi gliomy. Viz také nádory mozku, neuroglie (gliové buňky).

Gliomy je souhrnné označení pro skupinu nádorů, které pocházejí z podpůrných buněk nervové tkáně, tzv. gliových buněk. Gliomy se mohou vyskytnout prakticky kdekoli v mozku nebo míše a mohou být nezhoubné (benigní) nebo zhoubné (maligní). Odborníci kromě toho rozlišují gliomy nízkého stupně (angl. low-grade) a vysokého stupně (angl. high-grade), což se určuje podle toho, jak abnormálně vypadají nádorové buňky pod mikroskopem. Z histopatologického stupně (angl. grade) může lékař odhadnout, jak rychle nádor pravděpodobně poroste, zda bude mít tendenci šířit se do zdravých tkání a zda bude po léčbě recidivovat. Odborníci rozlišují různé typy gliomů, z nichž nejvýznamnější jsou astrocytomy, ependymomy a oligodendrogliomy. Gliomy se mohou vyskytovat jak u dospělých, tak u dětí. Viz také nádory mozku, gliové buňky (neuroglie).

Žírné buňky je jiný název pro mastocyty. Viz také buňka.

Neuroendokrinní buňky jsou buňky, které do krve uvolňují hormony v reakci na signál z nervového systému. Viz také neuroendokrinní, buňky.

Beta-buňky je jiný název pro B-buňky. Viz také buňka.

Multipotentní kmenové buňky jsou kmenové buňky, které mají schopnost diferencovat se v několik různých typů specializovaných buněk. Příkladem multipotentních kmenových buněk jsou hematopoetické kmenové buňky: z těch se mohou vyvinout všechny typy krevních buněk – tedy červené krvinky, bílé krvinky nebo krevní destičky. Viz také multi-, kmenové buňky.

Kmenové buňky jsou nespecializované buňky, které: se podle potřeby mohou znovu a znovu dělit (procesem tzv. mitózy, čímž vznikají nové kmenové buňky), se za určitých podmínek mohou diferencovat ve specializované buňky. Podle toho, do kolika různých typů buněk se daná kmenová buňka může diferencovat, odborníci rozlišují totipotentní, pluripotentní a multipotentní kmenové buňky (viz obrázek). Obrázek: Různé typy kmenových buněk – schematický nákres. Směrem shora dolů jsou znázorněny totipotentní, pluripotentní a multipotentní kmenové buňky. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také buňka a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz kmenové buňky.

Zánětlivé buňky jsou buňky, které se v těle ve zvýšeném počtu vyskytují při zánětu. Řadí se mezi ně zejména makrofágy, mastocyty, granulocyty, epiteloidní buňky, NK buňky a plazmocyty. V širším slova smyslu lze mezi zánětlivé buňky počítat i buňky, které se podílejí na opravných procesech souvisejících se zánětem (např. fibroblasty). Viz také zánět, buňky.

Epiteloidní buňky jsou specializované buňky pojivové tkáně, které vypadají podobně jako epitelové buňky. Epiteloidní buňky jsou součástí imunitního systému; účinkem cytokinů se vyvíjejí z makrofágů nebo z histiocytů. Viz také buňka.