Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Duševní trauma mohou způsobit nejrůznější děsivé události. Trauma přichází nečekaně, proto není možné se na něj připravit. Postižení lidé jsou vystaveni extrémnímu strachu, ztrátě kontroly a bezmoci. Většina lidí následně není schopna tyto situace extrémní bezmoci zpracovat. Mechanismy zvládání běžných situací na tuto situaci nestačí a svět se postiženým doslova zhroutí. V extrémních stresových situacích má člověk instinktivně potřebu buď utéct, nebo bojovat. Pokud ani jedno není možné, nachází se člověk v bezvýchodné situaci. Viz také trauma.

Traumatický pneumotorax je pneumotorax, který je způsoben poraněním hrudníku, např. při autonehodách, v důsledku bodných ran apod. Viz také trauma, pneumotorax.

Traumatické poranění mozku neboli TBI (zkratka pochází z anglického názvu traumatic brain injury) je náhlé zranění, které způsobí poškození mozku. Může k němu dojít při náhlém a prudkém úderu do hlavy (uzavřené poranění) nebo při proražení lebky ostrým předmětem, který pronikne až do mozku (penetrující poranění). Příznaky TBI mohou být mírné, střední nebo závažné – v závislosti na tom, do jaké míry byl mozek poraněn: Mírná forma TBI – člověk buď může zůstat při vědomí, nebo ztrácí vědomí na několik sekund či minut. Mezi další příznaky se řadí bolest hlavy, zmatenost, závratě, točení hlavy, rozmazané vidění, zvonění v uších, pachuť v ústech, únava, letargie, změny chování či nálady, potíže s pamětí, soustředěním, pozorností nebo myšlením. Střední nebo těžká forma TBI – člověk může vykazovat výše uvedené příznaky, ale navíc může trpět zhoršující se nebo neustávající bolestí hlavy, opakovaným zvracením nebo nevolností, křečemi, nadměrnou spavostí, rozšířením jedné či obou zornic, špatně srozumitelnou řečí, slabostí či necitlivostí končetin, ztrátou koordinace, přetrvávající zmateností apod. Mírnou formou TBI je otřes mozku. Naopak těžká forma TBI může vést k závažným tělesným a duševním příznakům, kómatu, a může skončit i úmrtím. Viz také trauma, mozek.

Traumatologie je podobor chirurgie, který se zabývá operační léčbou poranění a úrazů. Odvozené přídavné jméno je traumatologický, lékař specializující se na traumatologii se nazývá traumatolog. Viz také trauma, -ologie, chirurgie.

Trauma má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: úraz, zranění, poranění – spadající do oboru traumatologie, případně i do jiných lékařských oborů, duševní trauma – spadající do oboru psychologie, případně psychiatrie. Odvozené přídavné jméno je traumatický. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz trauma.

Duševní bolest neboli psychická bolest je společným znakem duševní nepohody i duševního onemocnění. Duševní bolest je pojem, který se často používá k popisu intenzivního emočního utrpení nebo duševního trápení. Je to subjektivní zkušenost, která může být vyvolána širokou škálou situací včetně ztráty blízké osoby, rozchodu, odmítnutí, selhání, sociálního vyloučení nebo jiných životních událostí a okolností, kdy nejsou uspokojeny naše důležité duševní potřeby. Univerzální duševní potřeby nás všech jsou: potřeba být milováni, pochopeni a propojeni s ostatními, potřeba být respektováni, uznáváni, oceněni a potvrzeni, potřeba bezpečí a jistoty. Duševní bolest se může projevovat jako stres, napětí, smutek, zoufalství, pocit prázdnoty, úzkost, beznaděj, ztráta radosti ze života, ztráta vitality, ale i pocit celkové fyzické nepohody, jako třeba při počínající chřipce. V kontextu duševní nepohody je duševní bolest často jedním z projevů. Může být reakcí na konkrétní stresující událost nebo situaci a je obvykle přechodná. Je to signál, že se nám nedostalo nebo nedostává něčeho pro nás velmi důležitého. I když jde o nepříjemný stav, v případě duševní nepohody obvykle najdeme způsoby, jak se s ní vypořádat. Není nám dobře, ale máme naději, že vše časem zvládneme a věříme, že máme dovednosti, jak to udělat. V kontextu duševního onemocnění může duševní bolest představovat hlubší a dlouhodobě přetrvávající pocit, který doprovází beznaděj – nevěříme, že to zvládneme a že si umíme pomoci. Může být známkou nebo součástí depresivní nebo úzkostné poruchy apod. V takových případech může duševní bolest výrazně a dlouhodobě ovlivňovat kvalitu života a vyžaduje odbornou léčbu, která může zahrnovat psychoterapii, farmakoterapii nebo v ideálním případě kombinaci obojího. Rozpoznání, kdy psychická bolest překračuje běžnou úroveň duševní nepohody a stává se indikátorem duševního onemocnění, je klíčové pro zajištění vhodné pomoci. Viz také duševní nepohoda, duševní onemocnění.

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) se někdy používá ke klasifikaci duševních onemocnění. Zkratka DSM pochází z anglického výrazu Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders a často za ní následuje číslo (např. DSM-5), které udává verzi tohoto manuálu. Viz také diagnostika, duševní porucha.

Duševní vývoj neboli psychický vývoj je vývoj kognitivních, emočních, intelektuálních a sociálních dovedností, tedy vývoj „duševního“ fungování člověka v průběhu celého jeho života – od dětství až po stáří. Duševním vývojem člověka se zabývá vývojová psychologie. Viz také poruchy psychického vývoje.

Duševní zdraví je „pocit pohody, v němž každý jedinec naplňuje svůj vlastní potenciál, zvládá běžný životní stres, může pracovat produktivně a plodně a je schopen přispívat k prospěchu své komunity“ (definice podle Světové zdravotnické organizace). Viz také duševní onemocnění.

Organické duševní poruchy jsou podskupinou duševních onemocnění. Organická duševní porucha vzniká na základě nějakého poškození mozku, ať už má jakoukoli příčinu (cévní mozková příhoda, úraz, zánět apod.). Patří sem i psychické poruchy, jejichž příčinou je onemocnění jiné části organismu než mozku, které však obecně vede ke zhoršení funkce centrálního nervového systému. Viz také organický, porucha.