Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Buněčná imunita je někdy definována jako imunitní reakce, která je zprostředkována T-lymfocyty. V širším slova smyslu však lze do buněčné imunity počítat také imunitní reakce, na kterých se podílejí i jiné buňky imunitního systému, konkrétně neutrofily, monocyty, makrofágy, dendritické buňky a NK buňky. Viz také buňka, imunita, humorální imunita.

Buněčná membrána neboli plazmatická membrána je tenká vrstvička ohraničující každou buňku v lidském těle. Nejdůležitější funkcí buněčné membrány je její schopnost určovat, které látky mohou přicházet do buňky a jaké mohou buňku opouštět. Hlavní složkou všech buněčných membrán jsou fosfolipidy. Obrázek: Stavba buněčné membrány – schematický nákres. Hlavní složkou buněčné membrány jsou fosfolipidy – molekuly s hydrofilními „hlavičkami“ a hydrofobními „ocásky“. V buněčné membráně je ale zanořeno velké množství různých proteinů, z nichž některé jsou schematicky znázorněny na obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také buňka.

Buněčná signalizace je vzájemná výměna informací mezi buňkami, která je většinou zprostředkována uvolňováním určitých látek rozpustných ve vodě, ale někdy i vzájemným kontaktem buněk, případně výměnou malých molekul či iontů skrze specializované spoje mezi buňkami. Viz také buňka, přenos signálu, signální molekuly, cílová buňka.

Nespecifická imunita je jiný název pro vrozenou imunitu. Viz také imunita.

Specifická imunita je jiný název pro získanou imunitu. Viz také imunita.

Protilátková imunita je imunitní reakce zprostředkovaná protilátkami, které se nacházejí v tělesných tekutinách, zvláště pak v krevní plazmě. Protilátky se navážou na antigeny, které se vyskytují na povrchu cizorodých struktur (nejčastěji viry a bakterie). Tím jsou tyto patogeny „označeny“ pro následnou likvidaci jinými složkami imunitního systému. Protilátkovou imunitu zajišťují B-lymfocyty. Viz také protilátky, imunita, humorální imunita, buněčná imunita.

Imunitní reakce neboli imunitní odpověď je definována jako stav změněné reaktivity imunitního systému, k němuž dochází v důsledku setkání s antigenem. Konečným výsledkem může být navození imunity vůči tomuto antigenu (toho se využívá např. při očkování). U některých lidí se však vyskytují nežádoucí imunitní reakce vůči zcela neškodným antigenům, tzv. imunopatologické reakce, které jsou souhrnně označovány jako alergie (viz také alergická reakce). Viz také imunita.

Slizniční imunita je první linie obrany proti choroboplodným zárodkům, které vstupují do těla skrze sliznici. Slizniční imunitu zajišťuje slizniční imunitní systém. Viz také sliznice, imunita, slizniční imunitní systém.

Inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce je jiný název pro checkpoint inhibitory. Viz také inhibitor, imunitní reakce.

Imunitní odpověď je jiný název pro imunitní reakci. Viz také imunita.