Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Brachyterapie s nízkým dávkovým příkonem neboli LDR brachyterapie (zkratka LDR pochází z anglického názvu low dose rate brachytherapy) je jeden z několika způsobů provedení radioterapie, které se používají při léčbě karcinomu prostaty. V tomto případě jsou do tkáně prostaty zavedena radioaktivní zrna, která po dlouhou dobu vyzařují nízké množství radiace (ve srovnání s HDR brachyterapií) a v těle již zůstávají natrvalo. Tato metoda je doporučována u karcinomu prostaty s nízkým rizikem (viz riziková skupina). Viz také brachyterapie.

Brachyterapie s vysokým dávkovým příkonem neboli HDR brachyterapie (zkratka HDR pochází z anglického názvu high dose rate brachytherapy) je jeden z několika způsobů provedení radioterapie, které se používají při léčbě karcinomu prostaty. V tomto případě jsou do tkáně prostaty zavedena radioaktivní zrna, která vyzařují podstatně více radiace než při LDR brachyterapii, a v pacientově těle zůstávají pouze dočasně (po uplynutí stanovené doby jsou opět chirurgicky odstraněna). Tato metoda je doporučována u karcinomu prostaty se středním a vysokým rizikem (viz riziková skupina) a obvykle je kombinována se zevní radioterapií. Viz také brachyterapie.

Nízký krevní tlak je lidové označení pro hypotenzi. Viz také krevní tlak, vysoký krevní tlak (hypertenze).

Nízkodávková výpočetní tomografie neboli LDCT (zkratka pochází z anglického názvu low-dose computed tomography) je zobrazovací metoda, při níž se používá počítač propojený s rentgenovým přístrojem, který vydává velmi nízkou dávku záření a vytváří sérii detailních snímků konkrétních oblastí uvnitř těla. Snímky jsou pořizovány z různých úhlů a slouží k vytvoření trojrozměrných zobrazení tkání a orgánů. LDCT je doporučována jako screeningové vyšetření pro lidi, kteří mají vysoké riziko vzniku rakoviny plic, přičemž toto riziko je stanoveno na základě věku a kuřácké anamnézy. Viz také výpočetní tomografie.

Nízkomolekulární hepariny jsou léky, které se řadí mezi antikoagulancia. Používají se například k prevenci trombózy, dále při léčbě hluboké žilní trombózy nebo při léčbě infarktu myokardu. Viz také molekula, heparin.

Nízkého stupně nebo nízkého stupně malignity (angl. low-grade) je pojem používaný v onkologii k označení buněk a tkání, které pod mikroskopem vypadají téměř normálně. Přitom platí, že: nádorové buňky nízkého stupně (angl. low-grade cancer cells) se svým vzhledem více podobají normálním buňkám a mají tendenci růst a šířit se pomaleji než nádorové buňky vysokého stupně; nádory nízkého stupně (angl. low-grade tumours) mají obvykle lepší prognózu než nádory vysokého stupně a nemusí vyžadovat okamžitou léčbu. Poznámka: Histopatologický stupeň neboli grade zhoubného nádoru lékaři používají při plánování protinádorové léčby a určování prognózy. Viz také histopatologický stupeň (grade), vysokého stupně (high-grade), nádorové buňky, nádor.

Skvamózní intraepiteliální léze nízkého stupně neboli LSIL (zkratka pochází z anglického názvu low-grade squamous intraepithelial lesion) jsou prekancerózní léze děložního hrdla, které jsou nalezeny ve vzorcích tkáně odebraných z děložního čípku při kolposkopickém vyšetření. Jedná se o mírné buněčné změny, které se v určitém období života objeví u mnoha žen, aniž by vyvolaly jakékoli příznaky. LSIL obvykle vymizí samy. Je však důležité, aby ženy, u nichž tyto změny byly zjištěny, chodily na kontroly přibližně každých šest měsíců. Viz také skvamózní intraepiteliální léze, nízkého stupně (low-grade), prekancerózní léze děložního hrdla.

Dávkovací režim je konkrétní způsob užívání léku, včetně lékové formy, způsobu podání, dávky, intervalu mezi dvěma dávkami, a délky léčby. Viz také režim.

Posilující dávka, posilovací dávka, přeočkování neboli booster znamená očkování provedené po předchozím očkování. Posilující dávka pomáhá udržet nebo zvýšit ochrannou imunitní odpověď na určitý antigen.

Dávka pohybu (angl. dose of exercise) určuje, zda bude trénink účinný – a pokud ano, do jaké míry. Celkovou dávku pohybu přitom určuje: intenzita zátěže – vyjádřená v procentech maximálního výkonu jednotlivce, doba trvání zátěže – obvykle vyjádřená v minutách či hodinách (při vytrvalostním tréninku), nebo počet opakování nějakého cviku (při silovém tréninku), frekvence zátěže – počet pohybových aktivit za týden (někdo například běhá 3× týdně apod.), týdenní objem zátěže – celkový součet pohybových aktivit za týden (někdo například naběhá 18 km týdně apod.). Viz také trénink, pohybová aktivita, doporučení pro pohybovou aktivitu.