Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Biologická hodnota proteinů je kvalita proteinů vyjádřená na stupnici, která dříve nabývala hodnot od 1 do 100; později se však ukázalo, že může nabývat i vyšších hodnot. Čím vyšší je číslo, tím vyšší je kvalita daného proteinu. Biologická hodnota je měřítkem účinnosti, s jakou se proteiny obsažené ve stravě mohou přeměnit na proteiny tělu vlastní. Čím více se proteiny ve stravě svým aminokyselinovým složením podobají tělesným proteinům, tím vyšší mají biologickou hodnotu. Důležitý je přitom zejména obsah esenciálních aminokyselin. „Referenční potravinou“ je celé slepičí vejce, jehož biologická hodnota byla v době zavedení tohoto pojmu stanovena na 100; v té době se předpokládalo, že proteiny obsažené ve vejci mají nejvyšší biologickou hodnotu. Zejména kombinací různých druhů potravin (např. brambory s vejcem, případně brambory či obilniny s mlékem či mléčnými výrobky) však lze biologickou hodnotu proteinů zvýšit i nad 100. Biologická hodnota vybraných potravin (včetně některých kombinací potravin rostlinného a živočišného původu) je uvedena v článku Bílkoviny (proteiny) a aminokyseliny. Viz také proteiny, aminokyseliny, esenciální aminokyseliny.

Albuminy představují skupinu proteinů, z nichž nejběžnější jsou sérové albuminy. Kromě toho se k albuminům řadí například laktalbumin (mléčná bílkovina) a ovalbumin (glykoprotein vaječného bílku).

Ortotik-protetik ve spolupráci s lékařem navrhuje, dohlíží nad výrobou nebo zhotovuje, upravuje, opravuje a aplikuje individuálně zhotovované ortopedické a protetické pomůcky, upravuje a aplikuje sériově zhotovované ortopedické a protetické pomůcky a dále seznamuje pacienty s používáním pomůcek a provádí základní nácvik. Práce ortotika-protetika se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Ortoticko-protetický technik provádí činnosti v rámci léčebné a rehabilitační péče, při které ve spolupráci s ortotikem-protetikem navrhuje, zhotovuje, upravuje, opravuje a aplikuje individuálně zhotovované ortopedické a protetické pomůcky, upravuje a aplikuje sériově zhotovované ortopedické a protetické pomůcky, a dále seznamuje pacienty s používáním pomůcek a provádí základní nácvik. Práce ortoticko-protetického technika se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

S protein je jiný název pro spike protein.

Proteino-energetická podvýživa je forma podvýživy, která vzniká při současném nedostatku proteinů a energie (kalorií) ve stravě, a to v různém poměru. Rozlišujeme mírnou, středně těžkou a těžkou proteino-energetickou podvýživu. Podle toho, co ve stravě více chybí, se proteino-energetická podvýživa dále dělí na kwashiorkor (nedostatek proteinů) a marasmus (nedostatek kalorií). Viz také proteiny, výživa, podvýživa.

C-reaktivní protein neboli CRP (zkratka pochází z anglického názvu C-reactive protein) je látka, jejíž zvýšená hladina v krvi je časnou známkou zánětu. CRP se řadí mezi „tradiční“ zánětlivé markery: běžně se vyšetřuje v ordinacích praktických lékařů, jeho hodnotu lze orientačně stanovit i domácím testem. Viz také proteiny.

Zubní protéza je jiný název pro snímatelnou zubní náhradu. Viz také zuby.

Inhibitory proteáz (v souvislosti s výživou) jsou sekundární metabolity rostlin, které jsou zároveň běžnou součástí lidské stravy. Inhibitory proteáz u rostlin blokují odbourávání proteinů. Klinické studie naznačují, že inhibitory proteáz mohou u člověka snižovat riziko vzniku některých nádorových onemocnění. Studie na zvířatech a in vitro poukazují na to, že inhibitory proteáz působí protizánětlivě. Inhibitory proteáz se vyskytují např. v luštěninách a v některých druzích obilovin (např. sója, rýže, kukuřice, oves, pšenice) a také v bramborách. Viz také sekundární metabolity, inhibitor.

Proteoglykany jsou velké molekuly tvořené proteinovým jádrem s mnoha postranními glykosaminoglykanovými řetězci. Proteoglykany jsou důležitou složkou pojivové tkáně a dodávají typické viskoelastické vlastnosti některým materiálům obsaženým v lidském těle, jako je například synoviální tekutina. Proteoglykany se nacházejí také na povrchu buněk. Chemické a fyzikální vlastnosti různých proteoglykanů se liší, a to v závislosti na typu, velikosti a počtu polysacharidů (obsažených v glykosaminoglykanových postranních řetězcích).