Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Antigen prezentující buňky neboli APC (zkratka pochází z anglického názvu antigen-presenting cells) jsou typem buněk imunitního systému, které zesilují imunitní reakce tím, že předkládají („ukazují“) antigeny na svém povrchu ostatním buňkám imunitního systému. Příkladem APC jsou dendritické buňky. Antigen prezentující buňky mají schopnost fagocytózy, proto se řadí mezi fagocyty. Viz také antigen, buňka.

Prostatický specifický antigen neboli PSA (zkratka pochází z anglického názvu prostate-specific antigen) je glykoprotein a zároveň enzym, který je vylučován epitelovými buňkami prostaty. PSA se nachází v ejakulátu. Předpokládá se, že má mj. vliv na rozpouštění hlenu děložního hrdla, což usnadňuje průnik spermií do dělohy. PSA je v malém množství přítomen v krvi mužů se zdravou prostatou. Jeho hladina může být zvýšená v případě karcinomu prostaty nebo jiných poruch prostaty. PSA ovšem není jednoznačným indikátorem rakoviny prostaty: může signalizovat například prostatitidu nebo benigní hyperplazii prostaty. Viz také prostata, antigen.

Karcinoembryonální antigen neboli CEA (zkratka pochází z anglického názvu carcinoembryonic antigen) je protein, který se v krvi dospělých lidí obvykle vyskytuje ve velmi malém množství. Hladina CEA v krvi může být zvýšena u některých typů zhoubných nádorů a některých nezhoubných (benigních) stavů. Vyšetření hladiny CEA se nejčastěji používá u kolorektálního karcinomu (rakoviny tlustého střeva a konečníku). Toto vyšetření se provádí zejména: pokud má lékař podezření, že by se mohlo jednat o zhoubný nádor, ke zjištění, zda protinádorová léčba zabírá, ke zjištění, zda se zhoubný nádor po léčbě vrátil (recidivoval). CEA se proto řadí mezi nádorové markery. Viz také antigen, nádorový marker.

Antigen je označení pro jakoukoli látku, proti které imunitní systém daného jedince vytváří protilátky. Jinými slovy, imunitní systém tuto látku nerozpoznává a snaží se proti ní bojovat. Antigeny mohou být: exogenní (tzn. pocházejí z vnějšího prostředí), například: některé chemické látky, různé molekuly na povrchu bakterií a virů, molekuly na povrchu pylových zrn (zvláště v souvislosti s pylovými alergiemi), molekuly na povrchu transplantovaných orgánů, cizorodé proteiny, které byly injekčně podány do krevního oběhu (pokud by např. při krevní transfuzi byla použita krev nekompatibilního dárce), apod. endogenní (tzn. vznikající uvnitř těla) – například v souvislosti s krevními skupinami či autoimunitními onemocněními. Odvozené přídavné jméno je antigenní. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz antigen.

Žírné buňky je jiný název pro mastocyty. Viz také buňka.

Neuroendokrinní buňky jsou buňky, které do krve uvolňují hormony v reakci na signál z nervového systému. Viz také neuroendokrinní, buňky.

Beta-buňky je jiný název pro B-buňky. Viz také buňka.

Multipotentní kmenové buňky jsou kmenové buňky, které mají schopnost diferencovat se v několik různých typů specializovaných buněk. Příkladem multipotentních kmenových buněk jsou hematopoetické kmenové buňky: z těch se mohou vyvinout všechny typy krevních buněk – tedy červené krvinky, bílé krvinky nebo krevní destičky. Viz také multi-, kmenové buňky.

Kmenové buňky jsou nespecializované buňky, které: se podle potřeby mohou znovu a znovu dělit (procesem tzv. mitózy, čímž vznikají nové kmenové buňky), se za určitých podmínek mohou diferencovat ve specializované buňky. Podle toho, do kolika různých typů buněk se daná kmenová buňka může diferencovat, odborníci rozlišují totipotentní, pluripotentní a multipotentní kmenové buňky (viz obrázek). Obrázek: Různé typy kmenových buněk – schematický nákres. Směrem shora dolů jsou znázorněny totipotentní, pluripotentní a multipotentní kmenové buňky. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také buňka a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz kmenové buňky.

Zánětlivé buňky jsou buňky, které se v těle ve zvýšeném počtu vyskytují při zánětu. Řadí se mezi ně zejména makrofágy, mastocyty, granulocyty, epiteloidní buňky, NK buňky a plazmocyty. V širším slova smyslu lze mezi zánětlivé buňky počítat i buňky, které se podílejí na opravných procesech souvisejících se zánětem (např. fibroblasty). Viz také zánět, buňky.