Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) se někdy používá ke klasifikaci duševních onemocnění. Zkratka DSM pochází z anglického výrazu Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders a často za ní následuje číslo (např. DSM-5), které udává verzi tohoto manuálu. Viz také diagnostika, duševní porucha.

Organické duševní poruchy jsou podskupinou duševních onemocnění. Organická duševní porucha vzniká na základě nějakého poškození mozku, ať už má jakoukoli příčinu (cévní mozková příhoda, úraz, zánět apod.). Patří sem i psychické poruchy, jejichž příčinou je onemocnění jiné části organismu než mozku, které však obecně vede ke zhoršení funkce centrálního nervového systému. Viz také organický, porucha.

Duševní porucha je jiný název pro duševní onemocnění. Viz také porucha.

Manuální znamená „ruční“ nebo „týkající se ruky“. Například manuální lymfodrenáž je ručně prováděná masáž, jejímž zamýšleným cílem je podpora odtoku lymfy z oteklých tkání. Viz také ruka (lat. manus).

Manuální lymfodrenáž neboli lymfatická masáž je druh masáže založený na předpokladu, že podporuje přirozený odtok lymfy z oteklých tkání. Ke stimulaci toku lymfy využívá terapeut mírného tlaku a rytmických krouživých pohybů. Manuální lymfodrenáž se často používá při léčbě lymfedému. Viz také manuální, lymfodrenáž, přístrojová lymfodrenáž.

Duševní bolest neboli psychická bolest je společným znakem duševní nepohody i duševního onemocnění. Duševní bolest je pojem, který se často používá k popisu intenzivního emočního utrpení nebo duševního trápení. Je to subjektivní zkušenost, která může být vyvolána širokou škálou situací včetně ztráty blízké osoby, rozchodu, odmítnutí, selhání, sociálního vyloučení nebo jiných životních událostí a okolností, kdy nejsou uspokojeny naše důležité duševní potřeby. Univerzální duševní potřeby nás všech jsou: potřeba být milováni, pochopeni a propojeni s ostatními, potřeba být respektováni, uznáváni, oceněni a potvrzeni, potřeba bezpečí a jistoty. Duševní bolest se může projevovat jako stres, napětí, smutek, zoufalství, pocit prázdnoty, úzkost, beznaděj, ztráta radosti ze života, ztráta vitality, ale i pocit celkové fyzické nepohody, jako třeba při počínající chřipce. V kontextu duševní nepohody je duševní bolest často jedním z projevů. Může být reakcí na konkrétní stresující událost nebo situaci a je obvykle přechodná. Je to signál, že se nám nedostalo nebo nedostává něčeho pro nás velmi důležitého. I když jde o nepříjemný stav, v případě duševní nepohody obvykle najdeme způsoby, jak se s ní vypořádat. Není nám dobře, ale máme naději, že vše časem zvládneme a věříme, že máme dovednosti, jak to udělat. V kontextu duševního onemocnění může duševní bolest představovat hlubší a dlouhodobě přetrvávající pocit, který doprovází beznaděj – nevěříme, že to zvládneme a že si umíme pomoci. Může být známkou nebo součástí depresivní nebo úzkostné poruchy apod. V takových případech může duševní bolest výrazně a dlouhodobě ovlivňovat kvalitu života a vyžaduje odbornou léčbu, která může zahrnovat psychoterapii, farmakoterapii nebo v ideálním případě kombinaci obojího. Rozpoznání, kdy psychická bolest překračuje běžnou úroveň duševní nepohody a stává se indikátorem duševního onemocnění, je klíčové pro zajištění vhodné pomoci. Viz také duševní nepohoda, duševní onemocnění.

Duševní vývoj neboli psychický vývoj je vývoj kognitivních, emočních, intelektuálních a sociálních dovedností, tedy vývoj „duševního“ fungování člověka v průběhu celého jeho života – od dětství až po stáří. Duševním vývojem člověka se zabývá vývojová psychologie. Viz také poruchy psychického vývoje.

Duševní zdraví je „pocit pohody, v němž každý jedinec naplňuje svůj vlastní potenciál, zvládá běžný životní stres, může pracovat produktivně a plodně a je schopen přispívat k prospěchu své komunity“ (definice podle Světové zdravotnické organizace). Viz také duševní onemocnění.

Duševní flexibilita je schopnost změnit způsob myšlení nebo jednání podle měnící se situace. Jinými slovy, duševní flexibilita člověku umožňuje oprostit se od dříve naučených reakcí a „pružně“ se přizpůsobit požadavkům nové situace.

Duševní trauma mohou způsobit nejrůznější děsivé události. Trauma přichází nečekaně, proto není možné se na něj připravit. Postižení lidé jsou vystaveni extrémnímu strachu, ztrátě kontroly a bezmoci. Většina lidí následně není schopna tyto situace extrémní bezmoci zpracovat. Mechanismy zvládání běžných situací na tuto situaci nestačí a svět se postiženým doslova zhroutí. V extrémních stresových situacích má člověk instinktivně potřebu buď utéct, nebo bojovat. Pokud ani jedno není možné, nachází se člověk v bezvýchodné situaci. Viz také trauma.