Horečka dengue

Horečka dengue je akutní horečnaté virové onemocnění. Patří k arbovirovým nákazám, které představují vážný zdravotnický problém a jejichž význam celosvětově stále narůstá. Ročně jsou evidovány desítky milionů případů, které mají za následek přibližně 20–25 tisíc úmrtí, zejména u dětí.

Výskyt

V oblastech s rizikem horečky dengue žije téměř polovina světové populace [1]. Dengue je často hlavní příčinou onemocnění v rizikových oblastech. Každý rok se virem dengue nakazí až 400 milionů lidí, z toho přibližně 100 milionů lidí onemocní a 40 000 zemře na těžkou horečku dengue.

V posledních letech se zvyšuje počet importovaných onemocnění horečkou dengue u osob cestujících do Evropy z Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Se změnou klimatu a oteplováním přibývá na evropském území oblastí s výskytem přenašeče viru, tedy komára Aedes albopictus. Vznikají tak podmínky pro šíření tohoto onemocnění v Evropě.

Česká republika není rizikovou oblastí pro místní přenos horečky dengue. Komár Aedes albopictus byl sice v posledních letech několikrát zachycen v různých lokalitách na území České republiky, ale jednalo se o zavlečené případy. Každoročně jsou v ČR hlášeny desítky případů importovaných onemocnění z tropických a subtropických oblastí. V roce 2022 bylo v ČR hlášeno 22 případů onemocnění dengue, v roce 2023 celkem 79 případů.

Obrázek 1: Počet případů onemocnění horečkou dengue v ČR v letech 2008–2023. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Nespecifická prevence

Při cestách do oblastí s výskytem horečky dengue se doporučuje dodržovat následující opatření s cílem minimalizovat možnost poštípání komáry:

• oděv (doporučeny jsou světlé barvy), který kryje maximum těla – dlouhé rukávy, nohavice;
• použití repelentů vhodných do tropů, repelenty mají být aplikovány na kůži, která není chráněna oděvem, lze je aplikovat i na oděv;
• použití bariérových opatření, jako jsou sítě v oknech, zavřená okna, zavřené dveře
• v místnosti používat insekticidy (elektrické odpařovače);
• není-li místnost klimatizovaná, spát či odpočívat pod moskytiérou (nejlépe impregnovanou repelentem), i během dne, kdy jsou komáři Aedes nejaktivnější;
• vyhledávat a ničit potenciální líhniště komárů: vyprázdněním, vyčištěním a zakrytím nádob, kde může zůstávat i velmi malé množství vody (kyblíky, vázy, květináče, pneumatiky apod.).

Pokud jste pobývali v tropických oblastech a trpíte po návratu horečnatým onemocněním, vyhledejte vždy lékařskou pomoc a informujte o svém pobytu v zahraničí.

Specifická prevence (očkování)

Proti onemocnění dengue je možné nechat se očkovat. Vakcína registrovaná na území Evropské unie s názvem Qdenga poskytuje ochranu proti dengue a brání riziku hospitalizace v důsledku onemocnění způsobeného kterýmkoli ze čtyř sérotypů viru dengue. Vakcína Qdenga obsahuje oslabené (atenuované) verze sérotypů viru dengue DEN-1, DEN-2, DEN-3 a DEN-4 a lze ji podávat dospělým, dospívajícím a dětem ve věku od 4 let. Aplikují se dvě dávky podané s odstupem tří měsíců [2]. Jedná se o tetravalentní živé, atenuované vakcíny.

V neendemických oblastech nebo v prostředích s nízkým přenosem má být použití vakcíny omezeno na jedince, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že budou v budoucnosti vystaveni dengue nebo pro osoby s vysokou pravděpodobností předchozí infekce dengue (např. jedincům, kteří v minulosti žili v endemických oblastech nebo tam opakovaně pobývali).

Příznaky a průběh onemocnění 

Klasický průběh horečky dengue je charakterizován náhlým nárůstem vysoké teploty provázené silnou bolestí hlavy, retroorbitálními bolestmi (to znamená, že pacient pociťuje tlak až bolest za očima), slabostí spojenou s bolestmi svalů a kloubů, nevolností a zvracením. Výjimkou není ani makulopapulární vyrážka nebo drobné krvácení v podobě petechií či purpury. Může se objevit také krvácení z dásní, nosu a gastrointestinálního traktu.

Průběh samotné nemoci obvykle nepřesahuje deset dní, rekonvalescence trvá i několik týdnů. U 40 až 80 % případů probíhá infekce asymptomaticky, případně s mírným průběhem horečky. U cca 5 % nemocných, nejčastěji dětí a dospívajících, se vyvíjí hemoragická forma horečky dengue, s krvácením do tkání a orgánů a šokový syndrom, což může vést až k úmrtí nemocného. Riziko vzniku této formy onemocnění se zvyšuje při opakované nákaze odlišným typem viru. Případy úmrtí se odhadují na 0 až 5 % všech hlášených onemocnění.

Hemoragická horečka dengue

Onemocnění začíná náhle s vysokými horečkami, schváceností, bolestmi, nechutenstvím a zvracením, může být zánět spojivek (konjunktivitida) se světloplachostí. Třetí až čtvrtý den onemocnění se objevuje vyrážka prostoupená petechiemi. Projevy zvýšené krvácivosti se stupňují, vznikají rozsáhlejší podkožní krvácení (podlitiny, sufuze) až podkožní hematomy, pacient krvácí z nosu a dásní, méně často je pozorována hematemeze (zvracení krve) nebo meléna (černá mazlavá dehtovitá stolice s příměsí natrávené krve). Při nejzávažnějším stupni onemocnění nastává šokový stav – nemocný je schvácený, stěžuje si na rozptýlené (difuzní) bolesti břicha. Pátý až šestý den teplota klesá, avšak může nastat kritický stav. U těžkých hemoragických forem dochází k oběhovému selhání v důsledku hypovolemického šoku (který nastal kvůli sníženému objemu krve, resp. krevní plazmy). Pokud pacient onemocnění přežije, je rekonvalescence rychlá a bez komplikací.

Léčba

Léčit lze pouze příznaky, pacientovi se podávají tekutiny a analgetika a antipyretika. Užívání léků na bázi kyseliny acetylsalicylové (aspirin) je u tohoto onemocnění nemožné, protože mohou vyvolat krvácení. Závažné formy onemocnění vyžadují hospitalizaci a léčbu na jednotce intenzivní péče.

Další důležité informace

Inkubační doba: 3–14 dní (průměrně 4–7 dní).

Původce: virus z čeledi Flaviviridae, který má čtyři odlišné sérotypy: DEN-1, DEN-2, DEN-3 a DEN-4. [3]

Zdroj: nemocný člověk, opice, případně infikovaný komár (dochází k přenosu infekce na potomstvo).

Přenos: Viry horečky dengue se na lidi přenášejí kousnutím infikovaným komárem druhu Aedes (zejména Aedes aegypti nebo Aedes albopictus). Tito komáři šíří také virus Zika, virus Chikungunya a další viry. Komáři se nakazí sáním na infikovaném jedinci, při dalším sání krve pak mohou nakazit jiného člověka. Komáři jsou aktivní zejména přes den: nejvíce dvě hodiny po východu slunce a několik hodin před jeho západem. Ve vzácných případech může dojít k přenosu viru při transplantaci orgánů nebo transfuzi od infikovaného dárce, případně k transplacentárnímu přenosu z matky na plod.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Období nakažlivosti začíná v časných fázích viremie (přítomnost viru v krvi). Viremie dosahuje vrcholu v době objevení se prvních příznaků; během následujících 4 až 6 dní se koncentrace viru postupně snižuje až na nevýznamné hodnoty. Předpokládá se, že imunita po překonání nákazy trvá celoživotně, avšak pouze proti sérotypu, který vyvolal onemocnění; jinými slovy, je možná opakovaná infekce jinými typy viru dengue. Neexistuje zkřížená dlouhodobá ochranná imunita mezi jednotlivými sérotypy. Při opakované infekci stoupá pravděpodobnost komplikovaného průběhu a riziko úmrtí. Závažnější průběhy onemocnění jsou u malých dětí a starších osob s komorbiditami.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Dengue (odkaz vede na web szu.cz)
2. Evropská léková agentura (EMA): Qdenga (tetravalentní vakcína proti horečce dengue [živá, atenuovaná]) (odkaz vede na PDF soubor na webu ema.europa.eu, 155 kB)
3. Scitable: Dengue viruses (odkaz vede na web nature.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
4. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Sexual transmission of dengue in Spain (odkaz vede na PDF soubor na webu ecdc.europa.eu, 298 kB; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
5. Světová zdravotnická organizace (WHO): Dengue and severe dengue (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
6. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Dengue (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
7. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): Dengue (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
8. Ivo Rudolf, Oldřich Šebesta: Invazivní druhy komárů jako potenciální riziko pro biodiverzitu a přenos nebezpečných nákaz. Academia, Praha 2017. (odkaz vede na web academia.cz)
9. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Rapid risk assessment: Autochthonous cases of dengue in Spain and France (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
10. F. Rettich, M. Kulma: První záznamy o introdukci invazivního komára Aedes albopictus (Diptera, Culicidae) na území Čech. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie 2018, 67(1): 32–35. (odkaz vede na web prolekare.cz)