Lymeská borrelióza

Mezi typické příznaky LB patří charakteristický nález na kůži zvaný erythema migrans (viz níže). K nespecifickým příznakům patří zvýšená teplota, bolesti hlavy, únava. Pokud se infekce neléčí, může se rozšířit a postihnout nervový systém a způsobit záněty a obrny nervů, například lícního nervu, zánět mozkových blan a mozku; někdy postihuje klouby, vzácněji srdce a oči. Většinu případů borreliózy lze úspěšně léčit antibiotiky. Očkování proti LB není zatím v EU dostupné.

Vzkaz infektologů:

• Lymeská borrelióza je léčitelné onemocnění.
• Přítomnost protilátek neznamená nemoc.
• Opakovaná antibiotická léčba nemá smysl.

Výskyt

Lymeská borrelióza [1] patří mezi typické nákazy s přírodní ohniskovostí vyskytující se v Evropě, Severní Americe a Asii, jejíž geografické rozšíření se každý rok zvětšuje. Lymeská borrelióza se řadí se mezi zoonózy; mezi hostitele patří obratlovci, zejména malí a střední savci, ptáci a plazi. Člověk je pouze náhodným hostitelem této bakterie, podobně jako u viru klíšťové encefalitidy. Přenašeči jsou zejména klíšťata [2].

Ohniska LB se vyskytují zejména ve vlhčích biotopech, které jsou vhodné pro výskyt klíšťat, tedy ve smíšených a listnatých porostech a na okraji lesů. Ohniska nalezneme ve volné přírodě, ale také v některých městských lesoparcích, parcích a zahradách. Střední Evropa je oblastí s nejvyšším výskytem LB: onemocnění se vyskytuje zejména v České republice, na Slovensku, ve Slovinsku, Švýcarsku, jižním Německu a Rakousku, kde je také nejvyšší výskyt infekce u klíšťat (cca nymfy >10 %, dospělci >20 %). Vlivem změn klimatu a charakteru krajiny se ohniska nákazy posouvají i do vyšších nadmořských výšek (kolem 1200 m. n. m.) a zasahují oblasti, kde se nákaza dříve nevyskytovala. Dochází k posunu výskytu LB v Evropě i směrem na sever do Skandinávie.

V České republice je v posledních deseti letech ročně hlášeno kolem 3000 až 4800 případů onemocnění LB (obr. 1).

Obrázek 3: Borreliový lymfocytom na tváři. (Zdroj: By Spectrum11 - Own work, CC0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=12870456)

Při časném i pozdním projevu nemoci je hlavní komplikací neuroborrelióza, což je postižení nervového systému (například encefalitida, meningoencefalitida, obrny hlavových nervů). Neuroborrelióza se v Evropě vyskytuje asi u 10–40 % případů po neléčeném erythema migrans.

Mezi další příznaky časné diseminované infekce, které se mohou objevit během několika týdnů až několika měsíců po infekci, patří postižení pohybového aparátu, zejména tendovaginitidy, burzitidy, myozitidy, migrující artralgie až artritidy. Vzácně se mohou vyskytnout oční nebo kardiální formy s poruchou srdečního rytmu.

Příznaky pozdní (dříve neléčené) lymeské borreliózy se mohou projevit postižením kůže, nervového nebo pohybového aparátu. Mezi kožní projevy patří acrodermatitis chronica atrophicans (ACA), což je přetrvávající kožní infekce obvykle postihující končetiny, způsobující zánět a případně ztenčení postižené kůže s přidruženou neuropatií. Pozdní neuroborrelióza se obvykle projevuje jako encefalomyelitida a může připomínat roztroušenou sklerózu. Lymeská artritida obvykle postihuje velký kloub, nejčastěji koleno, loket nebo rameno, projevuje se zpočátku přerušovanými bolestmi, otoky, kloubním výpotkem. Všechny jsou způsobeny aktivní infekcí, která reaguje na antibiotickou léčbu, ale zotavení může být neúplné v závislosti na stupni poškození tkáně před léčbou.

Infekce Borrelia burgdorferi může probíhat také bezpříznakově.

Další důležité informace

Inkubační doba: obvykle trvá 3 až 32 dní, časné stadium LB může probíhat skrytě.

Původce: Původcem onemocnění jsou bakterie rodu Borrelia, zejména Borrelia burgdorferi, Borrelia afzelii a Borrelia garinii. Přenašečem borrelií je klíště Ixodes ricinus.

Zdroj: Rezervoárem nákazy jsou teplokrevní obratlovci, zejména drobní savci a ptáci, a také klíšťata a plazi.

Přenos: K nákaze dochází po přisátí infikovaného klíštěte obecného (Ixodes ricinus), zejména ve stadiu nymfy a dospělce. Přenos LB larválním stadiem nepředstavuje významné riziko, protože larvy klíštěte přenášejí infekci jen vzácně. Riziko přenosu nákazy z infikovaných klíšťat se zvyšuje s délkou sání, takže časné odstranění klíštěte riziko významně snižuje. Aby se infekce přenesla, musí být klíště přisáto alespoň 24 hodin.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Období nakažlivosti není pro onemocnění lymeskou borreliózou stanoveno. Onemocnění není přenosné z člověka na člověka, ale byl popsán transplacentární přenos. K nákaze je vnímavý každý člověk bez ochranných specifických protilátek. Imunitu organismus získá pouze proti podtypu borrelie, který infekci vyvolal. Po onemocnění LB tak nezůstává imunita proti dalším typům borrelií a lze proto onemocnět opakovaně.

Jak předejít nákaze lymeskou borreliózou?

Nespecifická prevence spočívá v ochraně před klíšťaty:

• Při vysoké aktivitě klíšťat se vyhýbejte rizikovým oblastem s výskytem klíšťat, pohybujtet se po cestách a nevstupujte do volné trávy, porostu a křoví, nesedejte a nelehejte si na zem ani při použití podložky.
• Používejte preventivně repelenty, aplikujte je zejména na spodní část nohou od kolen dolů.
• Noste oblečení z hladké světlé látky (kalhoty, obuv, rukávy), sejměte eventuálně zachycená klíšťata, po návratu všechno oblečení včetně spodního prádla svlečte a vytřepejte.
• Ihned po návratu prohlédněte důkladně celé tělo.
• Prohlídku je vhodné opakovat i následující den ráno, neboť klíště se pohybuje po těle při hledání vhodného místa k přisátí i několik hodin, a mohlo být při předchozí prohlídce přehlédnuto v oblečení. Lezoucí i přisátá klíšťata je nutno ihned odstranit.

Specifická prevence (např. očkování) v současné době neexistuje.

Jak správně odstranit klíště?

• Místo přisátí vydezinfikujte jodovým či jiným dezinfekčním prostředkem.
• Při vyndávání přichyceného klíštěte zvířeti i lidem použijte pinzetu, gumové rukavice nebo ubrousek. Nesahejte na klíště holýma rukama.
• Klíště vyviklejte pomocí pinzety nebo navlhčené textilie, nebo umělohmotné karty k tomu určené. Klíštětem lehce pohybujte ze strany na stranu, po 2–3 minutách se obvykle uvolní. Klíštětem neotáčejte, zvyšuje se tak možnost jeho přetržení.
• Místo po odstranění klíštěte opět vydezinfikujte jodovým či jiným dezinfekčním prostředkem.
• Odstraněné klíště zlikvidujte, na klíště nesahejte holýma rukama ani ho nemačkejte. Klíště zabalte do kousku papíru a na nehořlavém podkladu zapalte.

Další nemoci přenášené klíšťaty

Lymeská borrelióza není zdaleka jediným onemocněním, které klíšťata přenášejí. Mezi další nemoci přenášené klíšťaty se řadí zejména:

• klíšťová encefalitida,
• lidská granulocytární anaplazmóza,
• bartonelóza,
• babesióza,
• rickettsióza,
• tularemie.

Bližší informace najdete v článku Další infekce přenášené klíšťaty [3] na webu Státního zdravotního ústavu.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Lymeská borrelióza (odkaz vede na web szu.cz)
2. Státní zdravotní ústav: Nemoci přenášené členovci v České republice I. – Klíšťata (odkaz vede na web szu.cz)
3. Státní zdravotní ústav: Další infekce přenášené klíšťaty (odkaz vede na web szu.cz)
4. Pavel Dlouhý, Karel Honegr, Lenka Krbková, Dušan Pícha, Hana Roháčová, Věra Štruncová: Lymeská borrelióza: Doporučený postup v diagnostice, léčbě a prevenci. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství 2011; 17(4): 144–149. (odkaz vede na web infektologie.cz)
5. Zdeněk Meier, Evžen Weigl, Veronika Navrátilová, Kristýna Anna Černíková, Peter Tavel: Lymeská borrelióza z pohledu pacientů – kvalitativní studie. Medicína pro praxi 2022, 19(2): 132–138. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 379 kB)
6. Dita Smíšková, Dušan Pícha: Diagnostika a léčba lymeské borreliózy. Medicína pro praxi 2017, 14(2): 77–80. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 125 kB)
7. Zdeněk Prokeš: Lymeská borrelióza. Dermatologie pro praxi 2015, 9(1): 36–39. (odkaz vede na PDF soubor na webu dermatologiepropraxi, 361 kB)
8. Hana Roháčová: Lymeská borrelióza. Interní medicína pro praxi 2012, 14(5): 203–205. (odkaz vede na PDF soubor na webu internimedicina.cz, 101 kB)